Handbook:Parts/Installation/Disks/cs

From Gentoo Wiki
Jump to: navigation, search
This page is a translated version of the page Handbook:Parts/Installation/Disks and the translation is 100% complete.

Other languages:
Deutsch • ‎English • ‎Türkçe • ‎español • ‎français • ‎italiano • ‎português do Brasil • ‎čeština • ‎русский • ‎中文(中国大陆)‎ • ‎日本語 • ‎한국어
Parts Handbook
Installation
About the installation
Choosing the media
Configuring the network
Preparing the disks
Installing stage3
Installing base system
Configuring the kernel
Configuring the system
Installing tools
Configuring the bootloader
Finalizing
Working with Gentoo
Portage introduction
USE flags
Portage features
Initscript system
Environment variables
Working with Portage
Files and directories
Variables
Mixing software branches
Additional tools
Custom package repository
Advanced features
Network configuration
Getting started
Advanced configuration
Modular networking
Wireless
Adding functionality
Dynamic management


Úvod k blokovým zařízením

Bloková zařízení

Pojďme se podrobně podívat na aspekty Gentoo Linuxu a Linuxu obecně ohledně disků, včetně Linuxových systémů souborů, diskových oddílů a blokových zařízení. Jakmile budou všechny podrobnosti pochopeny, diskové oddíly a systémy souborů mohou být vytvořeny k instalaci Gentoo Linuxu.

Pro začátek se podívejme na bloková zařízení. Nejznámějším blokovým zařízením je patrně to, které reprezentuje první disk v Linuxovém systému, jmenovitě /dev/sda. SCSI a Serial ATA disky jsou oboje označovány /dev/sd*; dokonce i IDE disky jsou v novém frameworku jádra libata pojmenovány jako /dev/sd*. Při použití starého frameworku zařízení je prvním IDE diskem /dev/hda.

Shora uvedená bloková zařízení představují abstraktní rozhraní disku. Uživatelské programy využívají tato bloková zařízení k interakci s vaším diskem bez toho, aby se musely starat o to, zda jde o disky IDE, SCSI nebo nějaké jiné. Program může přistupovat k úložnému prostoru na disku jako k hromadě souvislých, náhodně přístupných 512bytových bloků.

Handbook:Parts/Blocks/Disks/cs

Vytvoření systému souborů

Úvod

Po té, co jsme vytvořili diskové oddíly, přichází čas umístit na ně systém souborů. V následující sekci si popíšeme různé systémy souborů, které Linux podporuje. Čtenáři, kteří už vědí, jaký systém souborů použít, mohou pokračovat na Aplikaci systému souborů na diskový oddíl. Ostatní by měli číst dál a zjistit, jaké systémy souborů jsou jim k dispozici.

Systémy souborů

K dispozici je několik systémů souborů. Některé z nich jsou považovány na architektuře za stabilní. Radíme proto načíst informace o systémech souborů a stavu jejich podpory před tím, než zvolíte některý experimentálnější z nich pro důležitý diskový oddíl.

btrfs
Systém souborů příští generace, který poskytuje mnoho pokročilých funkcí jako je tvorba snapshotů, samoléčení prostřednictvím kontrolních součtů, transparentní komprese, pododdíly a integrovaný RAID. Pár distribucí jej začalo poskytovat jako výchozí volbu, nicméně není ještě připraven pro běžný provoz. Zprávy o porušených systémech souborů jsou časté. Jeho vývojáři naléhají na uživatele, aby používali z bezpečnostních důvodů nejnovější verze jádra, jelikož ty staré obsahují známé chyby. Taková situace panuje už léta a je příliš brzy na to říci, jestli došlo ke změně. Opravy narušení jsou zřídka opravovány ve starých jádrech. Při použití tohoto systému souborů postupujte obezřetně!
ext2
Toto je vyzkoušený a opravdový linuxový systém souborů, který ovšem nemá žurnál metadat, což znamená, že běžná kontrola systému souborů během startu může být značně časově náročná. V současnosti je na výběr celá řada systémů souborů nové generace, jejichž konzistence může být zkontrolována rychle a proto jsou obecně upřednostňovány oproti svým bezžurnálovým protějšků. Žurnálovací systémy souborů předchází dlouhým prodlevám při bootování systému, když je systém souborů v nekonzistentním stavu.
ext3
Žurnálem vybavená verze systému souborů ext2, která poskytuje žurnálování metadat pro rychlou obnovu s přídavkem dalších vylepšených módů žurnálu jako je full data nebo ordered data žurnálování. Používá HTree index, který umožňuje vysoký výkon téměř ve všech situacích. ve zlratce je ext3 velmi dobrý a spolehlivý systém souborů.
ext4
Ext4 byl od počátku oddělen z ext3 a přináší nové funkce, vylepšení výkonu a odstraňuje velikostní limity s menšími změna ve formátu dat na disku. Může pokrýt svazky až do velikosti 1 EB s maximální velikostí jednoho souboru 16TB. Na rozdíl od klasické alokace bloků pomocí bitmap z ext2/3, ext4 používá extenty, což vylepšuje výkon při práci s velkými soubory a snižuje fragmentaci. Ext4 přináší také sofistikovanější algoritmy pro alokaci bloků (zpožděná alokace a vícebloková alokace) poskytující ovladači systému souborů více cest k optimalizaci uložení dat na disku. Ext4 je doporučeným všestranným systémem souborů na všech platformách.
f2fs
Flash-Friendly File System byl původně vytořen společností Samsung k použití v pamětech NAND flash. Ke 2. čtvrtletí roku 2016 je stále považován za nezralý, ale jedná se o dobrou volbu při instalaci Gentoo na microSD karty, USB disky a další úložná zařízení založená na technologii flash.
JFS
Vysoce výkonný žurnálovací systém souborů společnosti IBM. JFS je lehký, rychlý a spolehlivý systém souborů založený na B+tree, s dobrým výkonem v různých podmínkách.
ReiserFS
B+tree žurnálovací systém souborů, který má dobrý celkový výkon, zejména při práci s mnoha malými soubory za cenu více spotřebovaných cyklů CPU. ReiserFS je méně udržován, než ostatní systémy souborů.
XFS
Systém souborů s žurnálováním metadat, který robustní sadou vlastností a je optimalizován ke škálování. XFS je náchylnější k různým problémům s hardwarem.
vfat
Systém souborů známý také jako FAT32 je Linuxem podporován, avšak neobsahuje podporu pro nastavení práv. Nejvíce je používán z důvodů interoperability s ostatními operečními systémy (především Microsoft Windows), ale je nepostradatelný také pro určitý systémový firmware (jako je UEFI).
NTFS
"New Technology" systém souborů je hlavním systémem souborů Microsoft Windows. Podobně jako výše uvedený vfat neukládá nastavení práv nebo rozšířené atributy nezbytné pro řádné fungování BSD nebo Linux, protože nemůže být použit jako kořenový systém souborů. Měl by být použit pouze pro interoperabilitu se systémy Microsoft Windows (povšimněte si zvýrazněného slova pouze).

Pokud používáte ext2, ext3 nebo ext4 na malých oddílech (méně než 8 GB), pak jej musíte vytvořit s pomocí správných voleb, aby byl rezervován dostatek uzlů. Aplikace mke2fs (mkfs.ext2) používá nastavení "bytes-per-inode" k výpočtu toho, kolik uzlů by měl systém souborů mít. U menších oddílů je radno toto číslo zvýšit.

U ext2 tak lze učinit pomocí následujícího příkazu:

root #mkfs.ext2 -T small /dev/<device>

To obvykle zečtyřnásobí množství uzlů daného systému souborů, jelikož hodnota "bytes-per-inode" se zmenší z každých 16kB na každé 4kB. Dále lze tuto hodnotu nastavovat poskytnutím poměru:

root #mkfs.ext2 -i <poměr> /dev/<device>

Aplikace systému souborů na diskový oddíl

Systém souborů vytvoříme pomocí uživatelských utilit, které jsou k dispozici pro každý z možných systémů souborů. Klikněte na název systému souborů v níže uvedené tabulce pro doplňující informace o každém z nich.

Systém souborů Příkaz k vytvoření Na minimálním CD? Balíček
btrfs mkfs.btrfs Ano sys-fs/btrfs-progs
ext2 mkfs.ext2 Ano sys-fs/e2fsprogs
ext3 mkfs.ext3 Ano sys-fs/e2fsprogs
ext4 mkfs.ext4 Ano sys-fs/e2fsprogs
f2fs mkfs.f2fs Ano sys-fs/f2fs-tools
jfs mkfs.jfs Ano sys-fs/jfsutils
reiserfs mkfs.reiserfs Ano sys-fs/reiserfsprogs
xfs mkfs.xfs Ano sys-fs/xfsprogs
vfat mkfs.vfat Ano sys-fs/dosfstools
NTFS mkfs.ntfs Ano sys-fs/ntfs3g

Máme-li například oddíl root () s ext4 jako je uvedeno v příkladu strukutury oddílů, použijeme následující příkazy:

root #mkfs.ext4

Nyní vytvořte systém souborů na nově vytvořených oddílech (nebo logických svazcích).

Aktivace swap oddílu

mkswap je příkaz použitý k inicializaci swap oddílů:

root #mkswap

K aktivaci oddílu swap použijte příkaz swapon:

root #swapon

Vytvořte a aktivujte swap s příkazy uvedenými shora.

Připojení

Teď, když jsou oddíly inicializovány a obsahují systém souborů, je čas připojit je. K tomu použijte příkaz mount, ale nezapomeňte vytvořit potřebné adresáře ke každému oddílu. Jako příklad připojíme oddíly root :

root #mount /mnt/gentoo
Note
Pokud je nutné, aby adresář /tmp/ byl na vlastním oddíle, ujistěte se, že oprávnění budou po připojení změněna:
root #chmod 1777 /mnt/gentoo/tmp
To stejné platí pro adresář /var/tmp.

Později dojde k připojení systému souborů proc (virtuální rozhraní jádra) stejně jako dalších pseudo systémů souborů. Nejprve však nainstalujeme instalační soubory Gentoo.