Gentoo Linux amd64 Handbook: Instalace Gentoo

From Gentoo Wiki
Jump to:navigation Jump to:search
This page is a translated version of the page Handbook:Parts/Full/Installation and the translation is 100% complete.

Handbook:Parts/Warning/cs



Úvod

Vítejte

Ze všeho nejdříve: Vítejte v Gentoo! Vstupujete do světa možností a výkonu. Gentoo, to jsou samé možnosti. Při instalaci Gentoo to vyjde několikrát najevo - uživatelé si mohou zvolit jak moc chtějí sami kompilovat, jak instalovat Gentoo, jaký systémový logger používat atd.

Gentoo je rychlá moderní meta-distribuce s čistým a flexibilním návrhem. Je postavené na ekosystému svobodného softwaru a neskrývá před svými uživately, co se nachází pod kapotou. Portage, správce balíčků použitý v Gentoo, je napsaný v Pythonu, uživatel tedy může snadno nahlédnout a měnit jeho zdrojový kód. Balíčkovací systém Gentoo používá zdrojové kódy (ačkoli podpory předkompilovaných balíčků je v něm také) a Gentoo se nastavuje skrze běžné textové soubory - jinými slovy: otevřenost sama.

Je důležité, aby každý chápal, že Gentoo funguje díky možnosti volby. Nesnažíme se nutit uživatele k ničemu, co se jim nelíbí. Jestliže má někdo opačný pocit, nechť nahlásí chybu.

Jak se instalace člení

Na instalaci Gentoo se dá hledět jako na postup složený z 10 kroků, odpovídajících následující sadě kapitol. Každý krok má za výsledek dosažení určitého stavu:

Krok Výsledek
1 Uživatel se ocitne ve funkčním prostředí připraveném k instalaci Gentoo.
2 Připojení k internetu je připraveno pro instalaci Gentoo.
3 Pevné disky jsou inicializovány k umístění instalace Gentoo.
4 Instalační prostředí je připraveno a uživatel může změnit kořenový adresář instalace.
5 Jsou nainstalovány hlavní balíčky společné pro všechny instalace Gentoo.
6 Je nainstalováno jádro Linux.
7 Je vytvořena většina konfiguračních souborů.
8 Jsou nainstalovány nezbytné systémové nástroje.
9 Je nainstalován a nakonfigurován správný zavaděč.
10 Čerstvě nainstalované prostředí Gentoo Linux je připraveno na průzkum.

Kdykoli dojde k představení některé volby, příručka se pokusí vysvětlit jaké jsou její klady a zápory. Ačkoli pak text pokračuje s výchozí volbou (Označenou v nadpise jako "Výchozí:"), ostatní možnosti budou popsány také (označené v nadpise jako "Alternativa:"). Nemějte za to, že výchozí možnost je zároveň tím, co Gentoo doporučuje. Jde o volbu, o níž si Gentoo myslí, že bude jeho uživateli nevyužívanější.

Občas mohou být učiněny volitelné kroky. Ty jsou označeny jako "Volitelné:" a nejsou tudíž k instalaci Gentoo nezbytné. Nicméně některé volitelné kroky závisí na dříve učiněných rozhodnutích. Pokyny čtenáře informují, pokud k tomuto dojde, jak v ve chvíli, kdy je činěno rozhodnutí, tak ihned po té, co je volitelný krok popsán.

Volby instalace Gentoo

Gentoo může být nainstalováno mnoha různými způsoby. Můžete si jej stáhnout a nainstalovat z oficiálního instalačních médií Gentoo, jako jsou naše CD nebo DVD. Instalační média mohou být nahrána na USB disk nebo bootována prostřednictvím počítačové sítě. Alternativně lze Gentoo instalovat i z neoficiálních médií jako je již nainstalovaná distribuce nebo nonGentoo bootovatelné CD (např. Knoppix).

Tento dokument pokrývá instalaci s použitím oficiálního instalačního média a v určitých případech také bootováním ze sítě.

Note
Pokud potřebujete pomoct s ostatními metodami instalace, včetně použití neGentoo CD, přečtěte si prosím Průvodce alternativními způsoby instalace.

Dále poskytujeme dokument Tipy a triky pro instalaci Gentoo který se může hodit.

Potíže

Pokud se objeví při instalaci (nebo v dokumentaci instalace) problém, navštivte prosím systém pro hlášení chyb a zkontrolujte, zda je chyba známá. Pokud není, vytvořte k ní prosím hlášení, abychom se o ni mohli postarat. Nebojte se vývojářů, kteří jsou k chybě přiřazení - (většinou) vás nesežerou.

Ačkoli je tento dokument určený pro určitou architekturu, může obsahovat odkazy i na ostatní architektury, jelikož velká část Příručky Gentoo používá text indentický pro všechny architektury (abychom tím zabránili zbytečné práci). Tyto odkazy jsme se snažili snížit na minimum, abychom předešli zmatkům.

Pokud si nejste jistí, zda máte problém uživatelský (chyba, kterou jste udělali, ačkoli jste si dokumentaci pečlivě přečetli) nebo softwarový (chyba, kterou jsme udělali my, přestože instalace/dokumentace byla pečlivě vyzkoušena), jste vítání v kanále #gentoo (webchat) na irc.freenode.net. Samozřejmě jste vítání i jen tak, jelikož náš chatovací kanál pokrývá široké spektrum záležitostí okolo Gentoo.

Mimochodem, pokud máte nějaké další dotazy ohledně Gentoo, podívejte se na článek Často kladené dotazy. FAQ jsou také na fóru Gentoo.





Požadavky na hardware

Než začneme, uvedeme nejprve seznam hardwarových požadavku jejichž splnění je nezbytné k úspěšnému nainstalování Gentoo na počítač amd64.

Minimal CD LiveDVD
CPU
Memory
Disk space
Swap space

Instalační média Gentoo Linuxu

Minimální instalační CD

Minimální instalační CD je bootovatelné obraz, který obsahuje soběstačné prostředí Gentoo. Umožňuje uživateli zavést Linux z CD nebo jiného instalačního média. Během zavádějí je detekován hardware a jsou zavedeny příslušné ovladače. Obraz je udržován vývojáři Gentoo a umožňuje komukoli nainstalovat Gentoo v případě, že je k dispozici připojení k internetu.

Minimální instalační CD má název install-amd64-minimal-<release>.iso.

Příležitostné Gentoo LiveDVD

Projekt Gentoo Ten příležitostně vytváří speciální DVD, které může být použit k instalaci Gentoo. Pokyny uvedené níže v této kapitole cílí na minimální instalační CD, tudíž mohou být poněkud rozdílné. Nicméně LiveDVD (i jakékoli jiné bootovatelné Linuxové prostředí) podporuje získání root přístupu zadáním sudo su - nebo sudo -i v terminálu.

Co je to stage?

Stage3 balíček je archiv obsahující minimální prostředí Gentoo určené pro pokračování v instalaci Gentoo za použití pokynů v tomto manuálu. Dříve Příručka Gentoo popisovala instalaci s použitím jednoho ze tří stage balíčků. Ačkoli Gentoo poskytuje stále stage1 a stage2 balíčky, oficiální instalační postup používá balíček stage3. Pokud máte zájem provést instalaci s použitím stage1 nebo stage2 balíčku, přečtěte si prosím Gentoo FAQ ohledně toho Jak nainstalovat Gentoo s použitím Stage1 nebo Stage2 balíčku?

Balíček stage3 je k dispozici ke stažení z releases/amd64/autobuilds/ na některém z oficiálních zrcadel Gentoo. Stage soubory jsou často aktualizovány a nejsou uloženy na instalačních obrazech.

Stažení

=== Získání média

Výchozími instalačními médii používanými Gentoo Linuxem jsou "minimální instalační CD", která obsahují bootovatelné, velmi malé prostředí Gentoo Linuxu. Toto prostředí obsahuje ty správné nástroje k instalaci Gentoo Linuxu. Samotné obrazy CD mohou být staženy ze stránky downloadů (doporučená volba) anebo ručně procházením umístění ISO obrazů na některém z mnoha dostupných zrcadel.

Pokud stahujete ze zrcadla, minimální instalační CD naleznete následujícím způsobem:

  1. Běžte do adresáře releases/
  2. Vyberte adresář správné cílové architektury (jako je amd64/).
  3. Vyberte adresář autobuilds/
  4. U architektur amd64 a x86 vyberte adresář current-install-amd64-minimal/, respektive current-install-x86-minimal/. U ostatních architektur přejděte do adresáře current-iso/.
Note
Některé architektury jako arm, mips, a s390 nemají minimální CD. Momentálně Gentoo Release Engineering projekt nepodporuje sestavování .iso souborů pro tyto cíle.

Zde je soubor s instalačním médiem s příponou .iso. Podívejte se například na následující výpis:

CODE Příklad seznamu souborů ke stažení v releases/amd64/autobuilds/current-iso/
[DIR] hardened/                                          05-Dec-2014 01:42    -   
[   ] install-amd64-minimal-20141204.iso                 04-Dec-2014 21:04  208M  
[   ] install-amd64-minimal-20141204.iso.CONTENTS        04-Dec-2014 21:04  3.0K  
[   ] install-amd64-minimal-20141204.iso.DIGESTS         04-Dec-2014 21:04  740   
[TXT] install-amd64-minimal-20141204.iso.DIGESTS.asc     05-Dec-2014 01:42  1.6K  
[   ] stage3-amd64-20141204.tar.bz2                      04-Dec-2014 21:04  198M  
[   ] stage3-amd64-20141204.tar.bz2.CONTENTS             04-Dec-2014 21:04  4.6M  
[   ] stage3-amd64-20141204.tar.bz2.DIGESTS              04-Dec-2014 21:04  720   
[TXT] stage3-amd64-20141204.tar.bz2.DIGESTS.asc          05-Dec-2014 01:42  1.5K

Soubor install-amd64-minimal-20141204.iso v příkladu výše je samotné minimální instalační CD. Jak je vidět, jsou zde i další související soubory:

  • Soubor .CONTENTS je textový soubor obsahující seznam všech souborů na instalačním médiu. Tento soubor může být užitečný k ověření toho, zda je určitý firmware nebo ovladač na instalačním médiu přítomen před jeho stažením.
  • Soubor .DIGESTS obsahuje hash souboru ISO v různých formátech/algoritmech. Tento soubor může být použit k ověření toho, zda je stažený soubor poškozen nebo ne.
  • Soubor .DIGEST.asc obsahuje nejenom hash souboru ISO (jako soubor .DIGESTS), ale též kryptografický podpis tohoto souboru. S jeho použitím můžete ověřit zda je stažený ISO soubor poškozený nebo ne, stejně jako ověřit, že stažený soubor je skutečně poskytnut Gentoo Release Engineering týmem a nebylo s ním manipulováno.

Prozatím ignorujte ostatní dostupné soubory - budeme se jimi opět zabývat jakmile instalace pokročí dále. Stáhněte soubor .ISO a pokud jej chcete ověřit, stáhněte také soubor .DIGEST.asc k souboru .iso. Soubor .CONTENTS nemusíte stahovat, jelikož instalační pokyny se k němu již nebudou vracet a soubor .DIGESTS by měl obsahovat stejné informace jako soubor .DIGESTS.asc vyjma toho, že druhý obsahuje navíc podpis.

Ověření stažených souborů

Note
Tento krok je volitelný a není pro instalaci nezbytný. Nicméně doporučuje se ho provést, jelikož se tím ověří, že soubor není poškozen a byl skutečně poskytnut Gentoo Infrastructure týmem.

S pomocí správných nástrojů může být prostřednictvím souborů .DIGESTS a .DIGESTS.asc ověřena pravost souboru ISO. Toto ověření se obvykle dělá ve dvou krocích:

  1. Nejprve se ověří kryptografický podpis, čímž se zjistí, zda instalační soubor pochází od Gentoo Release Engineering týmem
  2. Pokud kryptografický podpis souhlasí, ověří se kontrolní součet, čímž se zjistí, že stažený soubor není poškozen.

Ověření v Microsoft Windows

Je jen malá pravděpodobnost, že se v systému Microsoft Windows právě nacházejí správné nástroje pro ověření kontrolních součtů a kryptografických podpisů.

K ověření kryptografického podpisu je nejprve třeba použít nástroj jako je například GPG4Win. Po nainstalování je třeba importovat veřejné klíče Gentoo Release Engineering týmu. Seznam klíčů je dostupný ze stránky s podpisy. Jakmile dojde k importu, uživatel může ověřit podpis souboru .DIGESTS.asc.

Important
Tím není ověřena správnost souboru .DIGESTS, ale pouze .DIGESTS.asc. Z toho vyplývá, že kontrolní součet by měl být ověřován pouze proti hodnotám v souboru .DIGESTS.asc, a proto také pokyny výše odkazují ke stažení souboru .DIGESTS.asc.

Kontrolní součet může být ověřen použitím aplikace Hashcalc, i když jiné programy mohou existovat také. Tyto nástroje většinou uživateli ukáží vypočtený kontrolní součet a po uživateli se vyžaduje, aby si ho ověřil s hodnotou uvedenou uvnitř souboru .DIGESTS.asc.

Ověření v Linuxu

V systému Linux je nejběžnější metodou k ověření kryptografického podpisu použití softwaru app-crypt/gnupg. Po nainstalování tohoto balíčku můžete použít následující příkazy k ověření kryptografického podpisu v souboru .DIGESTS.asc.

Nejprve stáhněte správnou sadu klíčů poskytovaných na stránce podpisů:

user $gpg --keyserver hkps://hkps.pool.sks-keyservers.net --recv-keys 0xBB572E0E2D182910
gpg: requesting key 0xBB572E0E2D182910 from hkp server pool.sks-keyservers.net
gpg: key 0xBB572E0E2D182910: "Gentoo Linux Release Engineering (Automated Weekly Release Key) <releng@gentoo.org>" 1 new signature
gpg: 3 marginal(s) needed, 1 complete(s) needed, classic trust model
gpg: depth: 0  valid:   3  signed:  20  trust: 0-, 0q, 0n, 0m, 0f, 3u
gpg: depth: 1  valid:  20  signed:  12  trust: 9-, 0q, 0n, 9m, 2f, 0u
gpg: next trustdb check due at 2018-09-15
gpg: Total number processed: 1
gpg:         new signatures: 1

Alternatively you can use instead the WKD to download the key:

--2019-04-19 20:46:32--  https://gentoo.org/.well-known/openpgpkey/hu/wtktzo4gyuhzu8a4z5fdj3fgmr1u6tob?l=releng
Resolving gentoo.org (gentoo.org)... 89.16.167.134
Connecting to gentoo.org (gentoo.org)|89.16.167.134|:443... connected.
HTTP request sent, awaiting response... 200 OK
Length: 35444 (35K) [application/octet-stream]
Saving to: 'STDOUT'
 
     0K .......... .......... .......... ....                 100% 11.9M=0.003s
 
2019-04-19 20:46:32 (11.9 MB/s) - written to stdout [35444/35444]
 
gpg: key 9E6438C817072058: 84 signatures not checked due to missing keys
gpg: /tmp/test2/trustdb.gpg: trustdb created
gpg: key 9E6438C817072058: public key "Gentoo Linux Release Engineering (Gentoo Linux Release Signing Key) <releng@gentoo.org>" imported
gpg: key BB572E0E2D182910: 12 signatures not checked due to missing keys
gpg: key BB572E0E2D182910: 1 bad signature
gpg: key BB572E0E2D182910: public key "Gentoo Linux Release Engineering (Automated Weekly Release Key) <releng@gentoo.org>" imported
gpg: Total number processed: 2
gpg:               imported: 2
gpg: no ultimately trusted keys found

Následně ověřte kryptografický podpis souboru .DIGESTS.asc:

user $gpg --verify install-amd64-minimal-20141204.iso.DIGESTS.asc
gpg: Signature made Fri 05 Dec 2014 02:42:44 AM CET
gpg:                using RSA key 0xBB572E0E2D182910
gpg: Good signature from "Gentoo Linux Release Engineering (Automated Weekly Release Key) <releng@gentoo.org>" [unknown]
gpg: WARNING: This key is not certified with a trusted signature!
gpg:          There is no indication that the signature belongs to the owner.
Primary key fingerprint: 13EB BDBE DE7A 1277 5DFD  B1BA BB57 2E0E 2D18 2910

Abyste měli absolutní jistotu, že je vše správně, ověřte zobrazený otisk s otiskem na stránce podpisů Gentoo.

Po ověření kryptografického podpisu následně ověřte kontrolní součet, abyste se ujistili, že stažený ISO soubor není poškozen. Soubor .DIGESTS.asc obsahuje vícero hashovacích algoritmů, takže jednou z metod jak ověřit jeden z nich je podívat se na kontrolní součet uvedený v souboru .DIGESTS.asc. Například kontrolní součet SHA512 získáte takto:

user $grep -A 1 -i sha512 install-amd64-minimal-20141204.iso.DIGESTS.asc
# SHA512 HASH
364d32c4f8420605f8a9fa3a0fc55864d5b0d1af11aa62b7a4d4699a427e5144b2d918225dfb7c5dec8d3f0fe2cddb7cc306da6f0cef4f01abec33eec74f3024  install-amd64-minimal-20141204.iso
--
# SHA512 HASH
0719a8954dc7432750de2e3076c8b843a2c79f5e60defe43fcca8c32ab26681dfb9898b102e211174a895ff4c8c41ddd9e9a00ad6434d36c68d74bd02f19b57f  install-amd64-minimal-20141204.iso.CONTENTS

Na výstupu shora jsou zobrazeny dva kontrolní součty SHA512 - jeden pro soubor install-amd64-minimal-20141204.iso a jeden pro doprovodný soubor .CONTENTS. Zajímá nás pouze první kontrolní součet, který je nutné porovnat s vypočteným kontrolním součtem, který můžete sestavit následovně:

user $sha512sum install-amd64-minimal-20141204.iso
364d32c4f8420605f8a9fa3a0fc55864d5b0d1af11aa62b7a4d4699a427e5144b2d918225dfb7c5dec8d3f0fe2cddb7cc306da6f0cef4f01abec33eec74f3024  install-amd64-minimal-20141204.iso

Pokud oba kontrolní součty souhlasí, soubor není poškozen a instalace může pokračovat.

Vypálení disku

Samozřejmě pouze se staženým souborem ISO nemůže být instalace Gentoo Linuxu zahájena. Soubor ISO musí být vypálen na CD, z něhož bude startováno, takovým způsobem, že na CD bude vypálen jeho obsah, nikoli soubor samotný. Níže jsou popsány nejběžnější metody. Podrobnější pokyny jsou k nalezení na stránce Naše FAQ k vypalování souborů ISO.

Vypalování s Microsoft Windows

Vypálení s Linuxem

V Linuxu může být soubor ISO vypálen na CD s použitím příkazu cdrecord, který je součástí balíčku app-cdr/cdrtools.

Například k vypálení souboru ISO na zařízení /dev/sr0 (toto je první zařízení CD v systému - zaměňte jej za správný soubor zařízení, pokud je to třeba):

user $cdrecord dev=/dev/sr0 install-amd64-minimal-20141204.iso

Uživatelé, kteří dávají přednost grafického uživatelského prostředí mohou použít K3B, které je součástí balíku kde-apps/k3b. V K3B zvolte Nástroje a použijte Vypálit obraz CD. Po té následujte pokyny poskytnuté K3B.

Bootování

Note
This is a placeholder for architecture-specific booting information

Dodatečná konfigurace hardwaru

Jakmile je instalační médium zavedeno, pokusí se rozpoznat všechny hardwarová zařízení a nahrát odpovídající jaderné moduly na podporu hardwaru. Ve většině případů odvede velmi dobrou práci. Nicméně v některých případech nemusí automaticky nahrát systémem vyžadované jaderné moduly. Pokud autodetekce PCI nezachytí některou ze součástí hardwaru systému, bude nutné nahrát příslušný jaderný modul ručně.

V následujícím příkladu je nahrán modul 8139too (který podporuje určité druhy síťových karet):

root #modprobe 8139too

Volitelné: Uživatelské přístupy

Pokud potřebují další lidé přístup k instalačnímu prostředí nebo pokud potřebujete spustit příkazy pod jiným uživatelem než je root na instalačním médium (například chat s použitím irssi bez root oprávnění z bezpečnostních důvodů), pak je třeba vytvořit dodatečný uživatelský účet a nastavit silné heslo pro uživatele root.

Ke změně hesla root použijte utilitu passwd:

root #passwd
New password: (Enter the new password)
Re-enter password: (Re-enter the password)

K vytvoření uživatelského účtu nejprve vložte jeho údaje následované heslem. Pro tyto úkony se používají příkazy useradd a passwd.

V následujícím příkladu bude vytvořen uživatel s jménem "john":

root #useradd -m -G users john
root #passwd john
New password: (Enter john's password)
Re-enter password: (Re-enter john's password)

K přepnutí se z (současného) uživatele "root" na nově vytvořený uživatelský účet, použijte příkaz su:

root #su - john

Volitelné: Zobrazení dokumentace během instalace

TTY

Pro zobrazení dokumentace nejprve vytvořte uživatelský účet jak je popsáno výše. Po té stiskněte Alt+F2 k přepnutí na nový terminál.

V průběhu instalace může použít příkaz links k prohlížení Příručky Gentoo - samozřejmě pouze od chvíle, kdy zprovozníte připojení k internetu.

user $links https://wiki.gentoo.org/wiki/Handbook:Parts/cs

K návratu na původní terminál stiskněte Alt+F1.

GNU Screen

Utilita GNU Screen je ve výchozím stavu na instalačním médiu nainstalována. Pro nadšence políbené Linuxem může být efektivnější použít screen k zobrazení instalačních pokynů na rozdělené obrazovce než s využitím metody více TTY, jak je zmíněno výše.

Volitelné: Spuštění démona SSH

Abyste umožnili ostatním uživatelům přístup k systému v průběhu instalace (kvůli podpoře během instalace nebo dokonce k jejímu vzdálenému provedení), musí být vytvořen uživatelský účet (jak bylo popsáno dříve) a spuštěn démon SSH.

Službu SSH nahodíte s initem OpenRC spuštěním následujícího příkazu:

root #rc-service sshd start
Note
Jestliže se uživatel přihlásí k systému, uvidím zprávu o tom, že je třeba ověřit klíč hostitelského systému (skrze to, co se nazývá otiskem). Toto je typické chování a u prvotního připojení k SSH serveru jej lze očekávat. Nicméně později, jakmile bude systém nastaven a někdo se na nově vytvořený systém přihlásí, zobrazí SSH klient varování, že hostitelský klíč byl změněn. To proto, že uživatel se nyní přihlašuje - z pohledu SHH - na jiný server (jmenovitě na nově nainstalovaný Gentoo systém namísto živého prostředí, které používáte k instalaci). Řiďte se pokyny na obrazovce a vyměňte hostitelský klíč na klientském systému.

Abyste mohli použít sshd, síť musí správně fungovat. Pokračujte na kapitolu Konfigurace sítě.





Automatické nalezení sítě

Je možné, že to prostě funguje?

Pokud je systém zapojen do sítě ethernet s DHCP serverem, je velmi pravděpodobné, že síť byla nastavena automaticky. Pokud je tomu tak, pak spousta příkazů pracujících se sítí, které jsou součástí instalačního CD, jako jsou mezi jinými ssh, scp, ping, irssi, wget a links, budou bezprostředně fungovat.

Určete názvy rozhraní

příkaz ifconfig

Pokud byla síť nastavena, pak by měl příkaz ifconfig vypsat jedno nebo více síťových rozhraní (kromě lo). V příkladu níže uvidíme eth0:

root #ifconfig
eth0      Link encap:Ethernet  HWaddr 00:50:BA:8F:61:7A
          inet addr:192.168.0.2  Bcast:192.168.0.255  Mask:255.255.255.0
          inet6 addr: fe80::50:ba8f:617a/10 Scope:Link
          UP BROADCAST RUNNING MULTICAST  MTU:1500  Metric:1
          RX packets:1498792 errors:0 dropped:0 overruns:0 frame:0
          TX packets:1284980 errors:0 dropped:0 overruns:0 carrier:0
          collisions:1984 txqueuelen:100
          RX bytes:485691215 (463.1 Mb)  TX bytes:123951388 (118.2 Mb)
          Interrupt:11 Base address:0xe800 

V důsledku posunu k předvídatelným názvům síťových rozhraní se pojmenování rozhraní mohou od starších konvencí eth0 docela lišit. Nejnovější instalační média mohou u běžných síťových rozhraní zobrazovat jména jako eno0, ens1 nebo enp5s0. Ve výstupu příkazu ifconfig hledejte rozhraní, které má IP adresu odpovídající místní síti.

Tip
Pokud standardní příkaz ifcondif nezobrazí žádná rozhraní, zkuste použít stejný příkaz s volbou -a. Tato možnost donutí utilitu, aby ukázala všechna síťová rozhraní detekovaná v systému, ať už jsou v zapnutém nebo vypnutím stavu. Pokud je výstup příkazu ifconfig -a bez výsledku, pak to značí selhání hardwaru nebo nebyl do jádra nahrán ovladač rozhraní. Obě situace zasahují mimo záběr této příručky. Pro podporu kontaktuje #gentoo (webchat).

Příkaz ip

Jako alternativu k příkazu ifconfig můžete použít k rozlišení názvů rozhraní příkaz ip. Následující příklad ukazuje výstup ip addr (u jiného systému, tudíž zobrazená informace je odlišná od předchozího příkladu):

root #ip addr
2: eno1: <BROADCAST,MULTICAST,UP,LOWER_UP> mtu 1500 qdisc pfifo_fast state UP group default qlen 1000
    link/ether e8:40:f2:ac:25:7a brd ff:ff:ff:ff:ff:ff
    inet 10.0.20.77/22 brd 10.0.23.255 scope global eno1
       valid_lft forever preferred_lft forever
    inet6 fe80::ea40:f2ff:feac:257a/64 scope link 
       valid_lft forever preferred_lft forever

Shora uvedený výstup může být složitější ke čtení než alternativa. Název rozhraní následuje bezprostředně po čísle; je jím eno1.

Ve zbývající části tohoto dokumentu budeme předpokládat, že rozhraní je pojmenováno eth0.

Volitelné: Konfigurace proxy serverů

Pokud k internetu přistupujete přes proxy server, musíte v průběhu instalace nastavit informace o proxy. Nastavení proxy je velmi jednoduché: zkrátka definujte proměnnou, která obsahuje informace o proxy serveru.

Ve většině případů dostačuje, pokud se proměnný definuje za použití hostitelského jména serveru. Na příklad předpokládejme, že proxy má název proxy.gentoo.org s portem 8080.

Nastavení HTTP proxy (HTTP a HTTPS provoz):

root #export http_proxy="http://proxy.gentoo.org:8080"

Nastavení FTP proxy:

root #export ftp_proxy="ftp://proxy.gentoo.org:8080"

Nastavení RSYNC proxy:

root #export RSYNC_PROXY="proxy.gentoo.org:8080"

Pokud proxy vyžaduje uživatelské jméno a heslo, použijte pro proměnnou následující syntaxi:

CODE Přidání uživatelského jména a hesla k proměnné proxy
http://username:password@proxy.gentoo.org:8080

Kontrola sítě

Zkuste pingnout DNS server svého ISP (naleznete jej v /etc/resolv.conf) a webovou stránku podle svého výběru. Tím se ujistíte, že síť funguje správně a síťové pakety odchází do sítě, rozpoznávání jmen skrze DNS řádně funguje, atd.

root #ping -c 3 www.gentoo.org

Pokud vše funguje, můžete přeskočit zbytek této kapitoly a jít rovnou na další krok instalačních pokynů (Příprava disků).

Automatická konfigurace sítě

Pokud síť ihned nefunguje, některá instalační média umožňují uživateli použít nástroje net-setup (pro běžné a bezdrátové sítě), pppoe-setup (pro uživatele s ADSL) nebo pptp (pro uživatele s pptp).

Pokud instalační médium neobsahuje žádný z těchto nástrojů, pokračujte na Ruční nastavení sítě.

Výchozí: Použití net-setup

Nejjednodušším způsobem jak nastavit síť, pokud nebyla nastavena automaticky, je spuštění skriptu net-setup:

root #net-setup eth0

net-setup se vás zeptá na několik otázek o vaší síti. Jakmile bude vše hotové, síťové připojení by mělo fungovat. Vyzkoušejte ho tak, jak je popsáno výše. Pokud je test pozitivní, gratulujeme. Přeskočte zbytek této sekce a pokračujte na Příprava disků.

Pokud síť stále nefunguje, pokračujte na Ruční nastavení sítě.

Alternativa: Použití PPP

Za předpokladu, že je k připojení k internetu potřeba PPPoE, instalační CD (jakákoli verze) vše usnadňuje tím, že obsahuje ppp. Použijte poskytnutý skript pppoe-setup ke konfiguraci připojení. Během nastavování budete dotázáni na zařízení ethernet připojené k vašemu ADSL modemu, uživatelské jméno a heslo, IP adresy DNS serverů a zda požadujete základní firewall nebo ne.

root #pppoe-setup
root #pppoe-start

Pokud se něco pokazí, překontrolujte pečlivě zda uživatelské jméno a heslo bylo zadáno správně nahlédnutím do souboru /etc/ppp/pap-secrets nebo /etc/ppp/chap-secrets a ujistěte se, že používáte správné zařízení ethernet. Pokud zařízení ethernet neexistuje, je potřeba nahrát odpovídající síťové moduly. V tom případě pokračujte na Ruční nastavení sítě, která vám vysvětlí, jak nahrát odpovídající síťové moduly.

Pokud vše funguje, pokračujte na Příprava disků.

Alternativa: Použití PPTP

Pokud je vyžadována podpora PPTP, použijte program pptpclient, který je poskytován instalačními CD. Nejprve se však ujistěte o správnosti nastavení. Upravte soubor /etc/ppp/pap-secrets nebo /etc/ppp/chap-secrets, aby obsahoval správnou kombinaci uživatelského jména a hesla:

root #nano -w /etc/ppp/chap-secrets

Po té upravte /etc/ppp/options.pptp, pokud je to potřeba:

root #nano -w /etc/ppp/options.pptp

Jakmile je toto všechno hotové, spusťte pptp (společně s volbami, které nelze nastavit options.pptp) k připojení na server:

root #pptp <ip serveru>

Nyní pokračujte na Přípravu disků.

Ruční nastavení sítě

Nahrání odpovídajících síťových modulů

Jakmile je instalační CD zavedeno, pokusí se detekovat hardwarová zařízení a nahrát odpovídající jaderné moduly (ovladače) k podpoře hardwaru. V naprosté většině případů odvede dobrou práci. Nicméně někdy nemusí potřebné jaderné moduly automaticky nahrát.

Pokud příkazy net-setup nebo pppoe-setup selhaly, je možné, že síťová karta nebyla nalezena. To znamená, že uživatelé budou nejspíš muset nahrát odpovídající jaderné module ručně.

Ke zjištění toho, jaké jaderné moduly síťových zařízení jsou k dispozici, použijte ls:

root #ls /lib/modules/`uname -r`/kernel/drivers/net

Pokud byl ovladač pro síťové zařízení nalezen, použijte modprobe k zavedení jaderného modulu. Například k nahrání modulu pcnet32:

root #modprobe pcnet32

Abyste ověřili, zda už je síťová karta detekována, použijte ifconfig. Rozpoznaná sítová karta bude mít za výsledek něco takového (opakujeme, že eth0 je jen příklad):

root #ifconfig eth0
eth0      Link encap:Ethernet  HWaddr FE:FD:00:00:00:00  
          BROADCAST NOARP MULTICAST  MTU:1500  Metric:1
          RX packets:0 errors:0 dropped:0 overruns:0 frame:0
          TX packets:0 errors:0 dropped:0 overruns:0 carrier:0
          collisions:0 txqueuelen:0 
          RX bytes:0 (0.0 b)  TX bytes:0 (0.0 b)

Pokud je však zobrazena následující chyba, síťová karta nebyla rozpoznána:

root #ifconfig eth0
eth0: error fetching interface information: Device not found

Dostupná síťová rozhraní mohou být vypsána ze souborového systému /sys:

root #ls /sys/class/net
dummy0  eth0  lo  sit0  tap0  wlan0

V příkladu výše bylo detekováno šest rozhraní. eth0 je nejspíše zařízení ethernet (drátová síť) zatímco wlan0 je bezdrátový adaptér.

Za předpokladu, že síťová karta byla rozeznána, pokuste se znovu spustit net-setup nebo pppoe-setup (které by měly nyní fungovat). Nicméně těm, co jsou zarytými fanoušky vysvětlíme, jak nastavit síť manuálně.

Vyberte si jednu z následujících sekcí podle toho, jaké je vaše síťové nastavení:

Použití DHCP

DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) umožňuje automaticky obdržet informace o síti (IP adresu, síťovou masku, broadcast adresu, bránu, jmenné servery, atd.). Funguje pouze v případě, že je v síti DHCP server (nebo pokud poskytovatel připojení poskytuje službu DHCP). Aby vaše síťové rozhraní obdrželo tuto informaci automaticky, použijte dhcpcd:

root #dhcpcd eth0

Někteří správci sítě vyžadují, aby systém použil název počítače a domény poskytované DHCP serverem. V takovém případě použijte příkaz:

root #dhcpcd -HD eth0

Pokud to funguje (zkuste poslat ping na některý internetový server, jako je 8.8.8.8 patřící Googlu nebo 1.1.1.1 patřící Cloudflare), pak je vše nastaveno a připraveno. Přeskočte zbytek této části a pokračujte na Přípravu disků

Příprava bezdrátového připojení

Note
Příkaz iw může být podporován pouze na určitých architekturách. Pokud není příkaz k dispozici, jestli je pro vaši současnou architekturu k dispozici balíček net-wireless/iw. Příkaz iw bude nedostupný, dokud nebude balíček net-wireless/iw nainstalován.

Pokud používáte bezdrátovou (802.11) kartu, je nutné nastavit parametry bezdrátového připojení, bez toho se nejde dostat dál. Ke zjištění současného nastavení bezdrátové karty lze použít příkaz iw. Po spuštění iw zobrazí něco podobného tomuto:

root #iw dev wlp9s0 info
Interface wlp9s0
	ifindex 3
	wdev 0x1
	addr 00:00:00:00:00:00
	type managed
	wiphy 0
	channel 11 (2462 MHz), width: 20 MHz (no HT), center1: 2462 MHz
	txpower 30.00 dBm

Pokud chcete zkontrolovat současné připojení:

root #iw dev wlp9s0 link
Not connected.

nebo

root #iw dev wlp9s0 link
Connected to 00:00:00:00:00:00 (on wlp9s0)
	SSID: GentooNode
	freq: 2462
	RX: 3279 bytes (25 packets)
	TX: 1049 bytes (7 packets)
	signal: -23 dBm
	tx bitrate: 1.0 MBit/s
Note
Název zařízení některých bezdrátových karet může znít wlan0 nebo ra0 namísto wlp9s0. Ke zjištění správného názvu zařízení spusťte ip link.

Pro většinu uživatelů bude potřebné změnit pouze dvě nastavení, aby se mohli připojit, ESSID (tj. název bezdrátové sítě) a, volitelně, WEP klíč.

  • Nejprve se ujistěte, že je rozhraní aktivní:
root #ip link set dev wlp9s0 up
  • Pro připojení k otevřené síti s názvem :GentooNode":
root #iw dev wlp9s0 connect -w GentooNode
  • Pro připojení s hexovým WEP klíčem, přidejte před kód d::
root #iw dev wlp9s0 connect -w GentooNode key 0:d:1234123412341234abcd
  • Pro připojení s ASCII WEP klíčem, vložte před klíč s::
root #iw dev wlp9s0 connect -w GentooNode key 0:some-password
Poznámka
Pokud bezdrátová síť používá WPA nebo WPA2, je nutné použít wpa_supplicant. Pokud chcete načerpat více informací o konfiguraci bezdrátových sítí v Gentoo Linuxu, přečtěte si prosím kapitolu o bezdrátových sítích Příručky Gentoo.

Ověřte si bezdrátové nastavení opět pomocí iw dev wlp9s0 link. Jakmile bezdrát funguje, pokračujte v nastavení IP úrovně sítě, tak jak je to popsáno v následující sekci (Terminologie sítí) nebo použijte nástroj net-setup jak bylo již dříve popsáno.

Porozumnění terminologii sítí

Note
Pokud víte, co je to IP adresa, všesměrová adresa, síťová maska a jmenné servery, přeskočte tento pododdíl a pokračujte na Použití ifcondig a route.

Pokud vše, co je uvedeno výše selže, budete muset síť nastavit ručně. To však není vůbec složité. Nicméně je potřeba mít znalosti základních pojmů z počítačových sítí. Po přečtení tohoto oddílu budou uživatelé vědět co je to brána, k čemu slouží síťová maska, jakým způsobem se určí všesměrová adresa a proč systémy potřebují jmenné servery.

Počítače jsou v sítí identifikovány svojí IP adresou (Internet Protocol address). Tato adresa se zobrazuje jako kombince čtyř čísel v rozpětí od 0 do 255. Tedy alespoň co se týče IPv4 (IP verze 4). Reálně se je adresa IPv4 složená ze 32 bitů (jedničky a nuly). Podívejme se na příklad:

CODE Příklad adresy IPv4
IP adresa (čísla): 192.168.0.2
IP adresa (bity): 11000000 10101000 00000000 00000010
                        -------- -------- -------- --------
                           192      168       0        2
Note
Nástupce IPv4, IPv6, používá 128 bitů (jedniček a nul). V tomto oddíle se zabýváme IPv4 adresami.

Každý počítač má jedinečnou IP adresu v okruhu dostupných sítí (tzn., že každý počítač, ke kterému se chceme dostat, musí mít jedinečnou IP adresu). Abychom rozlišili mezi počítači uvnitř a vně naší sítě, je IP adresa rozdělena na dvě části - síťovou a hostitelskou.

Rozdělení popisuje síťová maska, soubor jedniček následovaný souborem nul. Ta část IP adresy, kterou lze přiřadit k jedničkám, je síťová část, druhá část je hostitelská část. Jako obvykle, síťová maska může být zaznamenána jako IP adresa.

CODE Příklad rozdělení sítě/hostitele
IP adresa:          192      168      0         2
                 11000000 10101000 00000000 00000010
Síťová maska:    11111111 11111111 11111111 00000000
                    255      255     255        0
                 +--------------------------+--------+
                             síť             hostitel

Jinými slovy, 192.168.0.14 je součástí stejné sítě, ale 192.168.1.2 už ne.

Všesměrová adresa je IP adresa se stejnou síťovou částí, jako síť a pouze s jedničkami v hostitelské části. Každý hostitel na síti neslouchá této adrese. Jejím účelem je doslova vysílání paketů všemi směry.

CODE Všesměrová adresa
IP adresa:             192      168      0         2
                    11000000 10101000 00000000 00000010
Všesměrová adresa:  11000000 10101000 00000000 11111111
                       192      168      0        255
                   +--------------------------+--------+
                                síť            hostitel

Abyste mohli surfovat na internetu, každý počítač v sítí musí vědět, který hostitel poskytuje internetové připojení. Tento hostitel se nazývá bránou. Vzhledem k tomu, že se jedná o obyčejného hostitele, má také IP adresu (například 192.168.0.1).

Dříve jsme uvedli, že každý hostitel má svoji vlastní IP adresu. Abychom se mohli k hostiteli dostat i podle jeho jména (namísto IP adresy) potřebujeme službu, která přeloží jméno (například dev.gentoo.org) na IP adresu (například 64.5.62.82). Této službě se říká "služba jmen". Abyste mohli začít službu využívat, musíte definovat příslušné jmenné servery v /etc/resolv.conf.

V něklterých případech brána slouží zároveň jako jmenný server. V opačném případě musí být jmenné servery poskytované ISP do souboru vloženy.

Abychom mohli pokračovat shrnujeme, že jsou potřeba následující údaje:

Prvek sítě Příklad
IP adresa systému 192.168.0.2
Síťová maska 255.255.255.0
Všesměrová adresa 192.168.0.255
Brána 192.168.0.1
Jmenné servery 195.130.130.5, 195.130.130.133

Použití ifconfig a route

Nastavení sítě sestává z těchto tří kroků.

  1. Přiřaďte IP addresu použitím příkazu ifconfig
  2. Nastavte směrování k bráně použitím příkazu route
  3. Dokončete umístěním IP adres jmenných serverů do /etc/resolv.conf

K přiřazení IP adresy potřebujeme IP adresu, všesměrovou adresu a síťovou masku. Po té spusťe následující příkaz, přičemž nahraďte ${IP_ADDR} správnou IP adresu, ${BROADCAST} správnou všesměrovou adresou a ${NETMASK} správnou síťovou maskou:

root #ifconfig eth0 ${IP_ADDR} broadcast ${BROADCAST} netmask ${NETMASK} up

Pomocí route nastavte směrování. Nahraďte ${GATEWAY} IP adresou brány:

root #route add default gw ${GATEWAY}

Nyní otevřte soubor /etc/resolv.conf:

root #nano -w /etc/resolv.conf

Vyplňte jmenný(é) server(y) podle následujícího vzoru. Ujistěte se, že ${NAMESERVER1} a ${NAMESERVER2} nahradíte odpovídajícími adresami jmenných serverů.

FILE /etc/resolv.confVýchozí vzor pro /etc/resolv.conf
nameserver ${NAMESERVER1}
nameserver ${NAMESERVER2}

A je to. Nyní vyzkoušejte zda síť funguje pingováním internetového serveru (například 8.8.8.8 patřícího Googlu nebo 1.1.1.1 patřícího Cloudflare). Pokud ano, gratulujeme. Pokračujte na Přípravu pevných disků.





Úvod k blokovým zařízením

Bloková zařízení

Pojďme se podrobně podívat na problematiku Gentoo Linuxu a Linuxu obecně ohledně disků, včetně blokových zařízení, diskových oddílů a systémů souborů. Jakmile si ukážeme všechny souvislosti, můžeme vytvořit oddíly disku a souborové systémy k nainstalování Gentoo Linuxu.

Pro začátek se podívejme na bloková zařízení. SCSI a Serial ATA disky jsou oboje označovány jako zařízení /dev/sda, /dev/sdb, /dev/sdc atd. Na novějších strojích s PCI Express NVMe pevnými disky jsou to zařízení /dev/nvme0n1, /dev/nvme0n2 atd.

Následující tabulka pomůže čtenářům určit, kde hledat v systému vyjmenovaná bloková zařízení:

Typ zařízení Výchozí soubor zařízení Poznámky a postřehy autorů
NVM Express (NVMe) /dev/nvme0n1 Nejnovější technologie v oblasti solid state, disky NVMe jsou připojené ke sběrnice PCI Express a mají nejvyšší přenosovou rychlost v blokových transkacích. Podpora zařízení NVMe se dá najít v systémech od roku 2014 a dál.
SATA, SAS, SCSI nebo USB flash /dev/sda Nalézá se v hardwaru zhruba od roku 2007 až do současnosti, tato zařízení jsou v Linuxu zřejmě nejpoužívanější. Tato zařízení se připojují prostřednictvím sběrnic SATA, SCSI nebo USB jako bloová úložiště.
MMC, eMMC a SD /dev/mmcblk0 Zařízení embedded MMC, SD karty a další typy paměťových karet jsou použitelné jako úložiště dat. Nicméně mnoho systémů nemusí umožňovat nastartování pomocí těchto zařízení. Doporučuje se nepoužívat tato zařízení pro aktivní instalace Linuxu; spíše zvažte jejich použití pro přenos souborů, pro tento účel byla navržena. Alternativně je lze využít pro krátkodobé zálohy.
IDE/PATA /dev/hda Starší ovladače Linuxového jádra IDE/Parallel ATA hardwaru zorbazovaly zařízení rotačních blokových zařízení připojených ke sběrnici IDE v tomto místě. Všeobecně lze říct, že tato zařízení jsou vyřazována z osobních počítačů od roku 2003, kdy se průmysl uchýlil ke standardu SATA. Většina systémů s jedním IDE řadičem může podporovat až čtyři zařízení (hda-hdd).
Alternativní pojmenování pro tato starší rozhraní zahrnují Extended IDE (EIDE) a Ultra ATA (UATA).

Shora uvedená bloková zařízení představují abstraktní rozhraní disků. Uživatelské programy využívají tato bloková zařízení k interakci s diskem bez toho, aby se musely starat o to, zda jde o disky IDE, SCSI nebo nějaké jiné. Program může přistupovat k úložnému prostoru na disku jako k hromadě souvislých, náhodně přístupných 4096bytových (4K) bloků.

Introduction to block devices

Block devices

Note
Placeholder for introduction to block devices specific to that architecture

Designing a partition scheme

Note
Placeholder for designing a partition scheme specific to that architecture

Vytvoření systému souborů

Úvod

Po vytvoření oddílů na disku je načase vytvořit na nich systém souborů. V následující sekci si popíšeme různé systémy souborů, které Linux podporuje. Čtenáři, kteří už vědí, jaký systém souborů použít, mohou pokračovat na aplikaci systému souborů na diskový oddíl. Ostatní by si měli přečíst, jaké systémy souborů jsou pro ně k dispozici.

Systémy souborů

Linux podporuje tucty souborových systémů, ačkoli většinu z nich je radno používat pro specifické účely. Pouze některé souborové systémy mohou být považovány na amd64 architečktuře za stabilní. Radíme proto přečist si informace o systémech souborů a stavu jejich podpory před tím, než zvolíte některý experimentálnější z nich pro důležitý diskový oddíl.

btrfs
Systém souborů příští generace, který poskytuje mnoho pokročilých funkcí jako je tvorba snapshotů, samooprava prostřednictvím kontrolních součtů, transparentní komprese, pododdíly a integrovaný RAID. U verzí jádra nižších než je 5.4.y nelze garantovat bezpečné používání btrf v produkčních systémech, protože opravy závažných chyb jsou přítomné v novějších vydáních větví jádra LTS. Chyby systému souborů jsou na starších větvích jáder časté, přičemž jakákoli verze starší než je 4.4.y je obvzláště nebezpečná a náchylná k chybám. Pravěpodobnost chyb je vyšší na starších jádrech (než 5.4.y), když je zapnutá komprese. RAID 5/6 a skupiny kvót nejsou bezpečné v žádné verzi btrfs. Dále je třeba uvést, že btrfs může nečekaně selhávat při operacích souborového systému s chybou ENOSPC, ačkoli df hlásí volný prostor, v důsledku vnitřní fragmentace (volné místo rezervované pro DATA + SYSTEM kusy, ale potřebné pro METADATA kusy). Navíc, jediný 4K odkaz na 128M extent uvnitř btrfs může znamenat, že je tu volné místo, které však není k dispozici pro alokaci. To může také způsobit, že btrfs vrátí chybu ENOSPC, ačkoli df oznamuje volné místo. Instalace balíčku sys-fs/btrfsmaintenance a nastavení opakoveného spouštění skriptů může napomoci snížit výskyt problémů s ENOSPC rebalancováním btrfs, ale zcela to riziku výskytu ENOSPC nezabrání, i když je na disku volné místo. Některé činnosti nevyvolají ENOSPC nikdy, zatímco jiné ano. Pokud je riziko chyby ENOSPC v produkci neakceptovatelné, měli byste použít něco jiného. Pokud použijte btrfs, určitě se vyhněte konfiguracím, o nichž je známo, že působí problémy. S výjimkou ENOSPC jsou informace o těchto problémech btrfs v posledních nejnovějších k dispozi na wiki stránce statusu btrfs.
ext2
Toto je vyzkoušený a opravdový linuxový systém souborů, který ovšem nemá žurnál metadat, což znamená, že běžná kontrola systému souborů během startu může být značně časově náročná. V současnosti je na výběr celá řada systémů souborů nové generace, jejichž konzistence může být zkontrolována rychle a proto jsou obecně upřednostňovány oproti svým bezžurnálovým protějšků. Žurnálovací systémy souborů předchází dlouhým prodlevám při bootování systému, když je systém souborů v nekonzistentním stavu.
ext3
Žurnálem vybavená verze systému souborů ext2, která poskytuje žurnálování metadat pro rychlou obnovu s přídavkem dalších vylepšených módů žurnálu jako je full data nebo ordered data žurnálování. Používá HTree index, který umožňuje vysoký výkon téměř ve všech situacích. ve zlratce je ext3 velmi dobrý a spolehlivý systém souborů.
ext4
Ext4 byl od počátku oddělen z ext3 a přináší nové funkce, vylepšení výkonu a odstraňuje velikostní limity s menšími změna ve formátu dat na disku. Může pokrýt svazky až do velikosti 1 EB s maximální velikostí jednoho souboru 16TB. Na rozdíl od klasické alokace bloků pomocí bitmap z ext2/3, ext4 používá extenty, což vylepšuje výkon při práci s velkými soubory a snižuje fragmentaci. Ext4 přináší také sofistikovanější algoritmy pro alokaci bloků (zpožděná alokace a vícebloková alokace) poskytující ovladači systému souborů více cest k optimalizaci uložení dat na disku. Ext4 je doporučeným všestranným systémem souborů na všech platformách.
f2fs
Flash-Friendly File System byl původně vytořen společností Samsung k použití v pamětech NAND flash. Ke 2. čtvrtletí roku 2016 je stále považován za nezralý, ale jedná se o dobrou volbu při instalaci Gentoo na microSD karty, USB disky a další úložná zařízení založená na technologii flash.
JFS
Vysoce výkonný žurnálovací systém souborů společnosti IBM. JFS je lehký, rychlý a spolehlivý systém souborů založený na B+tree, s dobrým výkonem v různých podmínkách.
ReiserFS
B+tree žurnálovací systém souborů, který má dobrý celkový výkon, zejména při práci s mnoha malými soubory, za cenu více spotřebovaných cyklů CPU. ReiserFS verze 3 je součástí hlavní větve Linuxového jádra, ale jeho použití pči instalaci Gentoo se nedporučuje. Existují také novější verze souborového systému ReiserFS, ale ty vyžadují využití patchů hlavní větve jádra.
XFS
Systém souborů s žurnálováním metadat, který robustní sadou vlastností a je optimalizován ke škálování. XFS je náchylnější k různým problémům s hardwarem, ale je postupně doplňován o novější funkce.
VFAT
Systém souborů známý také jako FAT32 je Linuxem podporován, avšak neobsahuje podporu pro standardní UNIXové nastavení práv. Nejvíce je používán z důvodů interoperability s ostatními operečními systémy (především Microsoft Windows nebo Apple OSX), ale je nepostradatelný také pro firmware systémového zavaděče (jako je UEFI).
NTFS
Systém souborů "New Technology" je hlavním systémem souborů Microsoft Windows od Windows NT 3.1. Podobně jako výše uvedený vfat neukládá nastavení UNIXových práv nebo rozšířené atributy nezbytné pro řádné fungování BSD nebo Linuxu, protože by neměl být používán jako kořenový systém souborů. Měl by být použit pouze pro interoperabilitu se systémy Microsoft Windows (povšimněte si zvýraznění slova pouze).

Aplikace systému souborů na diskový oddíl

Systém souborů vytvoříme pomocí uživatelských utilit, které jsou k dispozici pro každý z možných systémů souborů. Klikněte na název systému souborů v níže uvedené tabulce pro doplňující informace o každém z nich.

Systém souborů Příkaz k vytvoření Na minimálním CD? Balíček
btrfs mkfs.btrfs Ano sys-fs/btrfs-progs
ext2 mkfs.ext2 Ano sys-fs/e2fsprogs
ext3 mkfs.ext3 Ano sys-fs/e2fsprogs
ext4 mkfs.ext4 Ano sys-fs/e2fsprogs
f2fs mkfs.f2fs Ano sys-fs/f2fs-tools
jfs mkfs.jfs Ano sys-fs/jfsutils
reiserfs mkfs.reiserfs Ano sys-fs/reiserfsprogs
xfs mkfs.xfs Ano sys-fs/xfsprogs
vfat mkfs.vfat Ano sys-fs/dosfstools
NTFS mkfs.ntfs Ano sys-fs/ntfs3g

Máme-li například kořenový oddíl () s ext4 jak je uvedeno v příkladu strukutury oddílů, použijeme následující příkazy:

root #mkfs.ext4

Pokud používáte ext2, ext3 nebo ext4 na malých oddílech (méně než 8 GiB), pak jej musíte vytvořit s pomocí správných voleb, aby byl rezervován dostatek uzlů. Aplikace mke2fs (mkfs.ext2) používá nastavení "bytes-per-inode" k výpočtu množství uzlů souborového systému. U menších oddílů je radno toto číslo zvýšit.

root #mkfs.ext2 -T small /dev/<device>
root #mkfs.ext3 -T small /dev/<device>
root #mkfs.ext4 -T small /dev/<device>

To obvykle zečtyřnásobí množství uzlů daného systému souborů, jelikož hodnota "bytes-per-inode" se zmenší z každých 16kB na každé 4kB. Dále lze tuto hodnotu nastavovat poskytnutím poměru:

Nyní vytvořte systém souborů na nově vytvořených oddílech (nebo logických svazcích).

Aktivace swap oddílu

mkswap je příkaz použitý k inicializaci swap oddílů:

root #mkswap

K aktivaci oddílu swap použijte příkaz swapon:

root #swapon

Vytvořte a aktivujte swap s příkazy uvedenými shora.

Připojení kořenového oddílu

Teď, když jsou oddíly inicializovány a obsahují systém souborů je načase je připojit. Použijte příkaz mount, ale nezapomeňte vytvořit potřebné adresáře pro každý vytvořený oddíl. Jako příklad připojíme oddíl root:

root #mount /mnt/gentoo
Note
Pokud je nutné, aby adresář /tmp/ byl na vlastním oddíle, ujistěte se, že oprávnění budou po připojení změněna:
root #chmod 1777 /mnt/gentoo/tmp
To stejné platí pro adresář /var/tmp.

Později dojde k připojení systému souborů proc (virtuální rozhraní jádra) stejně jako dalších pseudo systémů souborů. Nejprve však nainstalujeme instalační soubory Gentoo.





Instalace stage balíku

Nastavení data a času

Před nainstalováním Gentoo je dobré zabezpečit správné nastavení datumu a času. Špatně nastavené hodiny mohou vést ke zvláštním výsledkům: základní soubory systému by měly být rozbaleny se správnými časovými značkami. Dokonce je možné, že v důsledku použití šifrované komunikace (SSL/TLS) u mnoha webových stránek a služeb, nemusí jít vůbec stáhnout instalační soubory, pokud budou hodiny příliš posunuté!

Ověřte aktuální datum a čas spuštěním příkazu date:

root #date
Po Říj  3 13:16:22 PDT 2016

Pokud je zobrazené datum/čas chybné, aktualizujte ho jedním z následujících způsobů.

Note
Máte-li základní desku bez hodin reálného času (RTC), měly byste nastavit automatickou synchronizaci systémového času s časovým serverem. To se týká i systémů, které mají RTC, ale nefunguje jim baterie.

Automaticky

Oficiální instalační média Gentoo obsahují příkaz ntpd (dostupný v balíčku net-misc/ntp). Oficiální média obsahují konfigurační soubor směřující na časové servery ntp.org. Ty mohou být použity k automatické synchronizaci systémových hodin k času UTC prostřednictvím časového serveru. Použití této metody vyžaduje funkční připojení k síti a nemusí být k dispozici na všech architekturách.

Warning
Automatická synchronizace času má svoji cenu. Odhalí časovému serveru (v příkladu níže ntp.org) IP adresu systému a související síťové informace. Uživatelé dbající o své soukromí by si toho měli být vědomi před tím, než se se pustí do nastavení času tímto způsobem.
root #ntpd -q -g

Ručně

Příkaz date může být použit také k ručnímu nastavení času systémových hodin. Použijte syntaxi MMDDhhmmYYYY (měsíc, den, hodina, minuta a rok).

Na všech Linuxových systémech se doporučuje používat čas UTC. Později během instalace určíme časovou zónu. Tím změníme zobrazení hodin na místní čas.

Příklad nastavení datumu na 3. října, 13.16 v roce 2016:

root #date 100313162016

Výběr balíku stage

Multilib (32 and 64bitový)

Výběr základního stage balíku může později ušetřit spoustu čas během procesu instalace, zvláště ve chvíli, kdy budete vybírat profil systému. Vyběr stage balíku má přímý dopad na budoucí konfiguraci systému a může vám později ušetřit muka. Balík multilib obsahuje, je-li to možné, 64bitové knihovny a jako zálohu volí 32bitové verze pouze tehdy, je-li to potřeba z pohledu kompatibility. Jde o vynikající volbu pro většinu instalací, jelikož poskytuje vysokou míru flexibility a přizpůsobení v budoucnosti. Ti, kteří touží po tom, aby byl jejich systém schopen snadno měnit profily, by měli stáhnout balík multilib pro svoji procesorovou architekturu.

Většina uživatelů nemusí používat nabízené "pokročilé" balíky; jsou určeny pro specifické konfigurace softwaru a hardwaru.

Ne-multilib (čistě 64bitový)

Vyberete-li non-multilib balík jako základ pro systém poskytne výhradně 64bitové prostředí operačního systému. Tím se stává možnost přejít na multilib profil nepravděpodobné, i když stále možné. Ti, kteří s Gentoo teprve začínají by neměli volit non-multilib balík pokud to není absolutně nezbytné.

Warning
Vemte na vědomí, že přechod z ne-multilib na multilib systém vyžaduje extrémní znalosti fungování Gentoo a nízkoúrovňových nástrojů (dokonce i našim vyvojářům základních nástrojů by proběhl mráz po zádech). Není to nic pro slabé povahy a jedná se o záležitost, která je mimo záběr tohoto průvodce.

OpenRC

OpenRC is a dependency-based init system (responsible for starting up system services once the kernel has booted) that maintains compatibility with the system provided init program, normally located in /sbin/init. It is Gentoo's native and original init system, but is also deployed by a few other Linux distributions and BSD systems.

OpenRC does not function as a replacement for the /sbin/init file by default and is 100% compatible with Gentoo init scripts. This means a solution can be found to run the dozens of daemons in the Gentoo ebuild repository.

For historical reasons only, this manual focusses on installation and configuration using OpenRC. Rewriting and enhancing it to also explain a Systemd installation (see below) is planned.

systemd

systemd is a modern SysV-style init and rc replacement for Linux systems. By now it is in use in a majority of Linux distributions. systemd is supported in Gentoo and works just fine; it is widely configurable. Unfortunately, the corresponding installation handbook sections to a large extent still need to be written or are work in progress.

Note
It is possible to switch a running Gentoo installation from OpenRC to systemd and back. However, this requires some effort and is outside the scope of the installation manual. Depending on what you want to use in your installation, please make sure you select the right stage tarball.

Stažení archivu stage

Přejděte do přípojného bodu, kam jste připojili kořenový systém souborů (nejspíše /mnt/gentoo):

root #cd /mnt/gentoo

Jediným nástrojem potřebným ke stažení archivu stage je webový prohlížeč. Jaký to bude, závisí na instalačním médiu.

Grafické prohlížeče

Ti, kteří používají prostředí s plně grafickými prohlížeči nebudou mít problém zkopírovat URL ze sekce download hlavní webové stránky. Jednoduše zvolte odpovídající tab, klikněte pravým tlačítkem na odkaz stage souboru, potom na Zkopírovat adresu odkazu (Firefox) nebo Zkopírovat umístění odkazu (Chromium), abyste zkopírovali odkaz do schránky, následně předejte odkaz nástroji wget na příkazovém řádku, abyste archiv stáhli:

root #wget <VLOŽENÁ_URL_STAGE>

Prohlížeče příkazového řádku

Tradicionalisté nebo "staří" uživatelé Gentoo pracující výhradně v příkazovém řádku mohou upřednostňovat použití programu links, negrafického prohlížeče ovládaného pomocí menu. Ke stažení stage surfujte na seznam zrcadel Gentoo tímto způsobem:

root #links https://www.gentoo.org/downloads/mirrors/

HTTP proxy s prohlížečem links použijete tak, že mu předáte volbu -http-proxy:

root #links -http-proxy proxy.server.com:8080 https://www.gentoo.org/downloads/mirrors/

Vedle links můžete použít také prohlížeč lynx. Stejně jako links se jedná o negrafický prohlížeč, který však nemá menu.

root #lynx https://www.gentoo.org/downloads/mirrors/

Pokud potřebujete definovat proxy, exportujte proměnné http_proxy a/nebo ftp_proxy.

root #export http_proxy="http://proxy.server.com:port"
root #export ftp_proxy="http://proxy.server.com:port"

V seznamu zvolte zrcadlo umístěné někde oblíž. Obvykle postačí HTTP zrcadla, ale ostatní protokoly jsou v nabídce také. Přesuňte se do adresáře releases/amd64/autobuilds/. Zobrazí se vám veškeré nabízené soubory stage (mohou být uloženy v podadresářích pojmenovaných podle jednotlivých subarchitekturách). Jeden z nich vyberte a stiskněte d, čímž dojde ke stažení.

Jakmile je soubor stage stažen, je možné ověřit integritu a potvrdit obsah stage archivu. Ti, které to zajímá, nechť přejdou do další sekce.

Ti, kteří nemají zájem ověřovat a potvrzovat soubor stage mohou zavřít prohlížeč v příkazovém řádku stisknutím q a přesunout se přímo do sekce rozbalení stage archivu.

Ověření a potvrzení

Note
Některé archivy používají kompresi xz. Pokud stahujete archiv s koncovkou .tar.xz, ujistěte se, že jste v následujících příkazech upravili v názvu souboru .tar.bz2.

Stejně jako u minimálních instalačních CD jsou k dispozici i doplňkové soubory k ověření a kontrole souboru stage. I když mohou být tyto kroky přeskořeny, jsou tyto soubory poskytovány uživatelům, kteří dbají na legitimitu souboru(ů), které stáhli.

  • Soubor .CONTENTS obsahuje seznam všech souborů v balíku.
  • Soubor .DIGESTS obsahuje kontrolní součty souboru stage dle různých algoritmů.
  • Soubor .DIGESTS.asc obsahuje stejně jako soubor .DIGESTS kontrolní součty souboru stage dle různých algoritmů a navíc je zároveň kryptograficky podepsán pro ověření toho, že pochází z projektu Gentoo.

Použijte příkaz openssl a porovnejte výstup s kontrolními součty obsaženými v souborech .DIGESTS nebo .DIGESTS.asc.

Například ověření kontrolního součtu SHA512 provedete takto:

root #openssl dgst -r -sha512 stage3-amd64-<release>.tar.?(bz2|xz)

Jiným cestou je použití příkazu sha512sum:

root #sha512sum stage3-amd64-<release>.tar.?(bz2|xz)

Ověření kontrolního součtu Whirpool:

root #openssl dgst -r -whirlpool stage3-amd64-<release>.tar.?(bz2|xz)

Porovnejte výstupy těchto příkazů s hodnotami zapsanými v souborech .DIGESTS(.asc). Hodnoty se musí shodovat, v opačném případě mohlo dojít k porušení staženého souboru (nebo souboru se součty).

Stejně jako u souboru ISO je možné ověřit kryptografický podpis souboru .DIGESTS.asc pomocí příkazu gpg a ověřit tak, že kontrolní součty nebyly měněny:

root #gpg --verify stage3-amd64-<release>.tar.?(bz2|xz){.DIGESTS.asc,}

The fingerprints of the OpenPGP keys used for signing release media can be found on the release media signatures page of the Gentoo webserver.

Rozbalení souboru stage

Nyní stažený stage soubor rozbalte do systému. K tomu použijeme příkaz tar:

root #tar xpvf stage3-*.tar.bz2 --xattrs-include='*.*' --numeric-owner

Přesvědčte se, že jste použili stejné volby (xpf a --xattrs-include='*.*'). Volba x znamená extrahovat, p zachovat (angl. preserve) oprávnění a f značí, že chceme rozbalit soubor (ang. file), nikoli standardní vstup. Volba --xattrs-include='*.*' zajistí zahrnutí rozšířených atributů, které jsou v archivu také uloženy. Konečně volba --numeric-owner se použije k zajištění, že uživatelská a skupinová ID souborů rozbalených z archivu zůstanou stejná, dle záměrů týmu Gentoo spravujícího vydání distribuce (i když dobrodružní uživatelé nepoužijí oficiální instalační média Gentoo).

Nyní, když je stage soubor rozbalený, pokračujte ke konfiguraci kompilačních voleb.

Konfigurace kompilačních voleb

Úvod

Gentoo je možné vyladit nastavením několika proměnných, které mají dopad na chování Portage, oficiálního správce balíčků Gentoo. Všechny proměnné mohou být nastaveny jako proměnné prostředí (pomocí příkazu export), nicméně to není trvalé řešení. Nastavení se uchovává v konfiguračním souboru /etc/portage/make.conf, odkud je Portage načítá.

Note
Komentovaný výpis všech možných proměnných lze najít v souboru /mnt/gentoo/usr/share/portage/make.conf.example. K úspěšnému nainstalování Gentoo je třeba nastavit pouze proměnné uvedené níže.

Spusťte editor (v tomto průvodci používáme nano) a upravte optimalizační proměnné, které nyní probereme.

root #nano -w /mnt/gentoo/etc/portage/make.conf

Ze souboru make.conf.example je zjevné, jak má být uspořádán: komentované řádky začínají "#", ostatní řádky definují proměnné prostřednictvím syntaxe PROMENNA="obsah". Nyní se podíváme na několik z těchto proměnných.

CFLAGS a CXXFLAGS

Proměnné CFLAGS a CXXFLAGS definují optimalizační parametry C potažmo C++ kompilátorů GCC. Na tomto místě se definují všeobecně, pro dosažení maximálního výkonu by musely být nastaveny pro každý program zvlášť. Důvodem je, že každý program je různý. Nicméně to není únosné, proto se tyto volby nastavují v souboru make.conf.

V souboru make.conf by měly být obecně nastaveny takové optimalizační přepínače, jejichž použití povede k co nejlepší odezvě systému. Do této proměnné neumisťujte experimentální nastavení; příliš mnoho optimalizací může způsobit špatné chování programů (pády nebo hůře, závadné chování).

Nebudeme zde popisovat všechny možnosti vyladění. Nastudovat si je můžete v GNU online manuálu nebo info stránce gcc (info gcc - lze spustit jen ve fungujícím systému Linux). Také samotný soubor make.conf.example obsahuje mnoho příkladů a informací, nezapomeňte si jej také přečíst.

Prvním nastavením je hodnota parametru -march= nebo -mtune=, který stanoví jméno cílové architektury. Možné volby jsou popsány v souborumake.conf.example (jako komentáře). Běžně používanou hodnotou je "native", která kompiléru říká, aby používal cílovou architekturu daného systému (toho, na nějž uživatel instaluje Gentoo).

Druhým je parametr -O (jedná se o velké O, nikoli o nulu), který určuje třídu optimalizací gcc. Možné třídy jsou s (pro optimalizaci velikosti), 0 (nula - žádné optimalizace), 1, 2 nebo dokonce 3 pro více urychlujících optimalizací (každá třída obsahuje stejné parametry, jako ta přechozí a k tomu nějaké další). -O2 je doporučenou výchozí hodnotou. O -O3 je známo, že při plošném použití v celém systému způsobuje problémy, tudíž doporučujeme držet se -O2.

Dalším oblíbeným optimalizačním parametrem je -pipe (použije roury namísto dočasných souborů ke komunikaci mezi různými fázemi kompilace). Ten nemá dopad na generovaný kód, ale používá více paměti. V systémech s nízkým množstvím paměti může kvůli tomu dojít k zabití gcc. V takovém případě tento parametr nepoužívejte.

Použití -fomit-frame-pointer (který nezachová frame pointer v registru pro funkce, které jej nepotřebují) může mít závažné dopady na debugging aplikací.

Jakmile jsou proměnné CFLAGS a CXXFLAGS definovány, složte optimalizační přepínače do jednoho řetězce. Výchozí hodnoty obsažené ve stage3 archivu by měly být dostatečné. Následující zápis je pouze příkladem:

CODE Příklad proměnných CFLAGS a CXXFLAGS
# Přepínače kompilátoru používané pro všechny jazyky
COMMON_FLAGS="-march=native -O2 -pipe"
# Použij stejnou hodnotu pro obě proměnné
CFLAGS="${COMMON_FLAGS}"
CXXFLAGS="${COMMON_FLAGS}"
Note
Ačkoli článek o optimalizaci GCC obsahuje více informací o tom, jak mohou různé volby kompilace ovlivnit systém, může být pro začátečníka praktičtější začít s optimalizací systému článkem o bezpečném nastavení CFLAG.

MAKEOPTS

Proměnná MAKEOPTS určuje, kolik paralelních kompilací může být prováděno při instalaci balíku. Dobrou volbou je počet CPU (nebo jader CPU) v systému plus jedna, ale toto vodítko není vždy dokonalé.

Warning
Using a large number of jobs can significantly impact memory consumption. A good recommendation is to have at least 2 GiB of RAM for every job specified (so, e.g. -j6 requires at least 12 GiB). To avoid running out of memory, lower the number of jobs to fit the available memory.
Tip
When using parallel emerges (--jobs), the effective number of jobs run can grow exponentially (up to make jobs multiplied by emerge jobs). This can be worked around by running a localhost-only distcc configuration that will limit the number of compiler instances per host.
CODE Příklad deklarace MAKEOPTS v make.conf
MAKEOPTS="-j2"

Připravit, pozor, teď!

Upravte soubor /mnt/gentoo/etc/portage/make.conf tak, aby odpovídal vašim osobním preferencím a uložte jej (uživatelé nano stisknou Ctrl+X).

Pak pokračujte na Instalace základu systému Gentoo.





Chrooting

Volitelné: volba zrcadel

Distribuční soubory

Pro rychlejší stahování zdrojových kódů se doporučuje zvolit rychlé zrcadlo. Portage hledá v souboru make.conf proměnnou GENTOO_MIRRORS a používá zrcadla v ní obsažená. Můžete si projít seznam zrcadel Gentoo a vyhledat zcradlo (nebo zrcadla), která jsou blízko vašeho fyzického umístění (jelikož ta jsou nejčastěji nejrychlejší). Nicméně poskytujeme šikovný nástroj zvaný mirrorselect, který poskytuje uživatelům hezké rozhraní pro výběr potřebných zrcadel. Jednoduše se přesuňte na zrcadla dle své volby a vyberte jedno nebo více zrcadel stisknutím Spacebar.

root #mirrorselect -i -o >> /mnt/gentoo/etc/portage/make.conf

Repozitář ebuildů Gentoo

Dalším důležitým krokem je nastavení repozitáře ebuildů Gentoo v souboru /etc/portage/repos.conf/gentoo.conf. Tento soubor obsahuje synchronizační informace pro aktualizaci repozitáře balíčků (sbírky ebuildů a souvisejících souborů obsahujících všechny informace, které Portage potřebuje ke stažení a instalaci softwarových balíčků).

Nastavení repozitáře lze provést v několika jednoduchých krocích. Pokud neexistuje, tak nejprve vytvořte adresář repos.conf:

root #mkdir --parents /mnt/gentoo/etc/portage/repos.conf

Potom zkopírujte nastavení repozitáře, které poskytuje Portage (nově vytvořeného) adresáře repos.conf:

root #cp /mnt/gentoo/usr/share/portage/config/repos.conf /mnt/gentoo/etc/portage/repos.conf/gentoo.conf

Nahlédněte do něj pomocí textového editoru nebo za použití příkazu cat. Uvnitř by měl mít soubor formát .ini a vypadat takto:

FILE /mnt/gentoo/etc/portage/repos.conf/gentoo.conf
[DEFAULT]
main-repo = gentoo
 
[gentoo]
location = /var/db/repos/gentoo
sync-type = rsync
sync-uri = rsync://rsync.gentoo.org/gentoo-portage
auto-sync = yes
sync-rsync-verify-jobs = 1
sync-rsync-verify-metamanifest = yes
sync-rsync-verify-max-age = 24
sync-openpgp-key-path = /usr/share/openpgp-keys/gentoo-release.asc
sync-openpgp-key-refresh-retry-count = 40
sync-openpgp-key-refresh-retry-overall-timeout = 1200
sync-openpgp-key-refresh-retry-delay-exp-base = 2
sync-openpgp-key-refresh-retry-delay-max = 60
sync-openpgp-key-refresh-retry-delay-mult = 4

Výchozí hodnota proměnné sync-uri</sync> určuje umístění zrcadla podle rotace. To ulehčuje tlak na přenosovou kapacitu infrastruktury Gentoo a poskytuje zálohu pro případ, že je některé ze zrcadel offline. Doporučuje se ponechat URI, pokud nebudete používat lokální soukromé zrcadlo Portage.

Tip
Ti, které to zajímá, najdou oficiální specifikaci Portage plug-in sync API v článku Synchronizace.

Zkopírujte info o DNS

Před tím, než vstoupíme do nového prostředí, nám zbývá udělat ještě jedna věc, a tou je zkopírování DNS informace v /etc/resolv.conf. To musíme udělat pro to, abychom měli jistotu, že síť bude po vstupu do nového prostředí fungovat. Soubor /etc/resolv.conf obsahuje jmenné servery sítě.

Při kopírování se doporučuje předat příkazu cp volbu --dereference. Tím zajistíme, že v případě, že je /etc/resolv.conf symbolickým odkazem, dojde ke zkopírování odkazovaného souboru namísto odkazu samotného. V opačném případě by v novém prostředí odkaz ukazoval na neexistující soubor (jelikož cíl odkazu bude pravděpodobně z nového prostředí nedostupný).

root #cp --dereference /etc/resolv.conf /mnt/gentoo/etc/

Připojení nezbytných souborových systémů

Za několik okamžiků dojde ke změně kořene na nové umístění. K zajištění toho, aby nové prostředí fungovalo jak má, je nutné zpřístupnit v něm rovněž některé systémy souborů.

Systému souborů, které je nutné mít k dispozici, jsou:

  • /proc/ je pseudo systém souborů (vypadá jako běžné soubory, ale ve skutečnosti je generován za běhu) prostřednictvím nějž jádro Linuxu vystavuje informace navenek
  • /sys/ je pseudo systém souborů, podobně jako /proc/, který měl původně nahradit a je lépe uspořádaný než /proc/
  • /dev/ je normální systém souborů částečně spravovaný Linuxovým správcem zařízení (obvykle udev), který obsahuje všechny soubory zařízení

/proc bude připojen na /mnt/gentoo/proc, zatímco zbývající dvě umístění budou navázána. To znamená, že například /mnt/gentoo/sys bude ve skutečnosti /sys (jedná se pouze o druhé připojení stejného souborového systému) zatímco /mnt/gentoo/proc/ je novým připojením (dalo by se říci instancí) souborového systému.

root #mount --types proc proc /mnt/gentoo/proc
root #mount --rbind /sys /mnt/gentoo/sys
root #mount --make-rslave /mnt/gentoo/sys
root #mount --rbind /dev /mnt/gentoo/dev
root #mount --make-rslave /mnt/gentoo/dev
Note
Operace --make-rslave jsou potřeba kvůli podpoře systemd v pozdějším průběhu instalace.
Warning
Při použití instalačních médií nepocházejících od Gentoo uvedené nemusí postačovat. U některých distribucí je /dev/shm symbolickým odkazem na adresář /run/shm, který se stane po chrootu nedostupným. Vše můžete napravit předem vytvořením řádného přípojného bodu za použití tmpfs:
root #test -L /dev/shm && rm /dev/shm && mkdir /dev/shm
root #mount --types tmpfs --options nosuid,nodev,noexec shm /dev/shm

A ujistěte se, že je nastaven mód 1777

root # chmod 1777 /dev/shm

Vstup do nového prostředí

Nyní, když jsou všechny oddíly připojeny a inicializovány a základní prostřední bylo nainstalováno, je čas přejít do nového instalačního prostředí chrootováním. To znamená, že sezení změní (change) svůj kořenový adresář (root, tj. umístění nejvyšší úrovně, k němuž lze přistoupit) z instalačního prostřední (instalačního CD nebo jiného instalačního média) na instalovaný systém (jmenovitě incializované diskové oddíly). Proto pojmenování "change root" nebo "chroot".

Změna kořenového adresáře se děje ve třech krocích:

  1. Umístění kořenového adresáře se změní z / (instalační médium) na /mnt/gentoo (diskové oddíly) s použitím chroot
  2. Některá nastavení (ta v /etc/prodile) jsou znovu načtena do paměti s použitím příkazu source
  3. Hlavní ukazatel je změněn, což nám pomůže zapamatovat si, že sezení je uvnitř prostředí se změněným kořenovým adresářem.
root #chroot /mnt/gentoo /bin/bash
root #source /etc/profile
root #export PS1="(chroot) ${PS1}"

Od tohoto bodu jsou všechny akce prováděny přímo v novém prostředí Gentoo Linuxu. Samozřejmě vše je daleko od dokončení, proto má instalace ještě pár zbývajících sekcí!

Tip
Pokud dojde po tomto bodě po přerušení instalace Gentoo, mělo by jít obnovit instalaci od tohoto kroku. Nění třeba znovu rozdělovat disky! Jednoduše připojte kořenový oddíl a proveďte kroky výše od Zkopírujte info o DNS, abyste znovu vstoupili do pracovního prostředí. Tento postup lze použít i pro opravení chyb zavaděče. Více informací lze najít v článku chroot.


Konfigurace Portage

Instalace snapshotu repozitáře ebuildů Gentoo z webu

Dalším krokem je instalace snapshotu repozitáře ebuildů Gentoo. Tento snapshot obsahuje sbírku souborů, které informují Portage o tom, jaký software je k dispozici (k instalaci), které profily může administrátor vybírat, zprávy a prvky specifické pro jednotlivé profily apod.

Doporučuje se použí emerge-webrsync pro ty, kteří jsou za restriktivními firewally (používá protokoly HTTP/FTP pro stažení snapshotu) a potřebují nezatěžovat internetovou linku. Uživatelé, kteří nemají žádná omezení sítě nebo rychlosti připojení mohou spokojeně přejít k další sekci níže.

Tímto získáte nejnovější snapshot (který je vydáván denně) z jednoho ze zrcadel Gentoo a nainstaluje ho do systému:

root #emerge-webrsync
Note
Během této operace si může emerge-webrsync stěžovat na to, že chybí umístění /var/db/repos/gentoo/. jde o předpokládaný problém a nic čeho byste se měli obávat - nástroj umístění vytvoří.

Od tohoto bodu může Portage zmínit doporučení k provedení určitých aktualizací. Důvodem je to, že systémové balíčky instalované skrze stage3 soubor mohou mít k dispozici novější verze; Portage o nich teď ví, protože byl nainstalován nový snapshot repozitáře. Prozatím můžete aktualizace softwaru ignorovat; Aktualizace lze vynechat do dokončení instalace.

Volitelné: Aktualizace repozitáře ebuildů Gentoo

Je také možné aktualizovat repozitář ebuildů Gentoo na nejnovější verzi. Dřívější příkaz emerge-webrsync nainstaloval relativně nedávný snapshot (ne starší než 24 h), tudíž je tento krok opravdu volitelný.

Předpokládejme, že je tu potřeba nainstalovat poslední aktualizaci balíčku (až do 1 h), potom použijte příkaz emerge --sync. Tento příkaz použije k aktualizaci repozitáře ebuildů Gentoo (který byl dříve stažen pomocí emerge-webrsync) na nejnovější stav protokol rsync.

root #emerge --sync

V případě pomalého terminálu, jako jsou některé framebuffery nebo sériové konzole, se doporučuje použít volbu --quiet k urychlení procesu:

root #emerge --sync --quiet

Přečtení novinek

Jakmile je repozitář ebuildů Gentoo synchronizován, může Portage vypsat informativní zprávy podobné těmto:

* IMPORTANT: 2 news items need reading for repository 'gentoo'.
* Use eselect news to read news items.

Novinky byly vytvořeny, aby poskytovaly komunikační médium k šíření zpráv uživatelům prostřednictvím repozitáře ebuildů Gentoo. K jejich správě použijte příkaz eselect news. Aplikace eselect je specifický utilita Gentoo, která poskytuje společné rozhraní pro administraci systému. V tomto případě eselect využívá svůj modul news.

V modulu news se nejčastěji používají tři operace:

  • S pomocí list zobrazíte přehled dostupných novinek
  • S pomocí read si novinky přečtete
  • S pomocí purge můžete novinky po přečtení odstranit a už je znovu nečíst
root #eselect news list
root #eselect news read

Více informací o čtečce novinek lze získat v její manuálové stránce:

root #man news.eselect

Výběr správného profilu

"Profile" je stavební kámen každého systému Gentoo. Nejenže určuje výchozí hodnoty USE, CFLAGS a dalších důležitých proměnných, ale omezuje v systému také rozsah určitých verzí balíčků. Tato nastavení jsou udržována vývojáři Gentoo Portage.

Na to jaký profil právě váš systém používá se můžete podívat pomocí eselect za použití modulu profile:

root #eselect profile list
Available profile symlink targets:
  [1]   default/linux/amd64/17.0 *
  [2]   default/linux/amd64/17.0/desktop
  [3]   default/linux/amd64/17.0/desktop/gnome
  [4]   default/linux/amd64/17.0/desktop/kde
Note
Výstup příkazu je pouze příkladný a v průběhu času se mění.

Jak lze vidět, pro některé architektury jsou k dispozici také podprofily desktop.

Warning
Aktualizace profilů by neměly být brány na lehkou váhu. Při výběru prvního profilu si ověřte, že vybíráte profil odpovídající stejné verzi jako je ta použitá ve stage (např. 17.0). Nové verze profilů jsou oznamovány prostřednictvím novinek obsahujících instrukce k migraci. Přečtěte si je a postupujte podle nich než přepnete na nový profil.

Po prohlédnutí dostupných profilů architektury amd64 mohou uživatelé vybrat jiný profil pro svůj systém:

root #eselect profile set 2
Note
This is a placeholder for architecture-specific profile information
Note
Podprofil developer je zvláště určený pro vývoj Gentoo Linuxu a není míněn pro použití ze strany běžných uživatelů.

Aktualizace setu @world

V této chvíli je na místě aktualizovat systémový set @world, čímž vzniknou základy budoucího systému.

Následující krok je "nezbytný" aby mohl systém aplikovat jakékoli aktualizace a změny přepínačů USE, které se objevily po té, co byla sestavena stage3, nebo po změně profilu:

root #emerge --ask --verbose --update --deep --newuse @world
Tip
Pokud jste zvolili profil desktop v celé jeho šíři, může dojít k velkému prodloužení času potřebnému k provedení instalačního procesu. Pokud jste po časovým tlakem, můžete se řídit následujícím "jednoduchým pravidlem": čím kratší je název profilu, tím méně specifický je set @world; čím méně specifičtější je set @world, tím méně balíčků systém vyžaduje. Jinými slovy:
  • Výběr default/linux/amd64/17.0 vyžaduje aktualizaci velmi malého množství balíčků, zatímco
  • Výběr default/linux/amd64/17.0/desktop/gnome/systemd vyžaduje instalaci mnoha balíčků, jelikož init systém se mění z OpenRC na systemd a budou instalovány frameworky desktopu GNOME.

Konfigurace proměnné USE

USE je jednou z nejmocnějších proměnných poskytovanou uživatelům. Mnoho programů může být kompilováno s anebo bez volitelné podpory pro určité části. Například některé programy mohou být kompilovány s podporou GTK+ nebo s podporou Qt. Jiné mohou být sestaveny s nebo bez podpory SSL. Některé programy mohou být sestaveny s podporou framebufferu (svgalib) namísto podpory X11 (X serveru).

Většina distribucí kompiluje své balíčky s co nejširší možnou podporou, což zvyšuje velikost programů a čas jejich spuštění, nemluvě o ohromném množství závislostí. S Gentoo může uživatel určit možnosti toho, jak má být program sestaven. Zde přichází do hry proměnná USE.

V proměnné USE uživatel definuje zkratky, které jsou mapovány na volby kompilace. Například ssl sestaví podporu SSL v programech, které ji podporují. -X odstraní podporu X serveru (všimněte si znaku minus na začátku). gnome gtk -kde -qt4 -qt5 sestaví programy s podporou GNOME (a GTK+) a nikoli s podporou KDE (a Qt), čímž bude systém plně přizpůsoben prostředí GNOME (pokud jej architektura podporuje).

Výchozí nastavení USE je umístěno v souborech make.defaults profilu Gentoo použitého v systému. Gentoo používá (složitý ) systém dědění ve svých profilech, do kterého se v této části nebudeme pouštět. Nejjednodušším způsobem jak zjistit aktivní nastavení proměnné USE je spuštění příkazu emerge --info a výběr řádku, který má na začátku USE:

root #emerge --info | grep ^USE
USE="X acl alsa amd64 berkdb bindist bzip2 cli cracklib crypt cxx dri ..."
Note
Výše uvedený příklad je zkrácený, ve skutečnosti je seznam hodnot USE o mnoho, mnoho rozsáhlejší.

Úplný popis dostupných USE přepínačů lze najít v systému v souboru /var/db/repos/gentoo/profiles/use.desc.

root #less /var/db/repos/gentoo/profiles/use.desc

Uvnitř příkazu less jde listovat pomocí kláves a , ukončit jej lze stisknutím q.

Jako příklad uvádíme nastavení USE pro systém s KDE s podporou DVD, ALSA a vypalování CD:

root #nano -w /etc/portage/make.conf
FILE /etc/portage/make.confZapnutí USE v systému s KDE/Plasma a s podporou DVD, ALSA a vypalování CD
USE="-gtk -gnome qt4 qt kde dvd alsa cdr"

Jamile je USE definována v /etc/portage/make.conf je "přidán" (nebo "odebrán" pokud přepínač začíná znaménkem -) na výchozí seznam. Uživatelé, kteří chtějí potlačit všechna výchozí nastavení USE a spravovat je zcela samo, nechť vloží na začátek definice USE v make.conf -*:

FILE /etc/portage/make.confPotlačení výchozí přepínačů USE
USE="-* X acl alsa"
Warning
Ačkoli je to možné, nastavení -* (jak je uvedeno v příkladu shora) se nedoporučuje, protože výchozí nastavení byla pečlivě volena s ohledem na některé balíčky, aby byly vyloučeny konflikty a jiné chyby.

Volitelné: Nastavení proměnné ACCEPT_LICENSE

Všechny balíčky Gentoo jsou označeny licencí, pod kterou balíček spadá. To umožňuje uživatelům vybírat software podle zvolených licencí nebo skupin licencí před nainstalováním.

Important
Proměnná LICENCE v ebuildu je jen pomůckou pro vývojáře a uživatele Gentoo. Nejedná se o právní stanovisko a není žádná garance, že odpovídá skutečnému stavu. Nespoléhejte tedy na ni a zkontrolujte balíček pořádně sami, včetně všech souborů, které používáte.

Portage používá proměnnou ACCEPT_LICENSE k určení, které balíčky povolit bez dotazování se uživatele ohledně již dříve povolených licencí. Výjimky mohou být udělovány také ohledně jednotlivých balíčků v /etc/portage/package.license.

Skupiny licencí definované v repozitáři Gentoo, spravované Projektem licencí Gentoo, jsou:

Název skupiny Popis
@GPL-COMPATIBLE Licence kompatibilní s GPL schválené Free Software Foundation [a_license 1]
@FSF-APPROVED Licence svobodného softwaru schválené FSF (includes @GPL-COMPATIBLE)
@OSI-APPROVED Licence schválené Open Source Initiative [a_license 2]
@MISC-FREE Různé licence, které jsou pravděpodobně svobodné, tzn. splňující definici svobodného software [a_license 3] ale nejsou schválené FSF nebo OSI.
@FREE-SOFTWARE Combines @FSF-APPROVED, @OSI-APPROVED and @MISC-FREE
@FSF-APPROVED-OTHER Licence schválené FSF pro "svobodnou dokumentaci" a "díla k určená k použití společně se softwarem a dokumentací" (včetně fontů)
@MISC-FREE-DOCS Různé licence pro svobodné dokumenty a další díla (včetně fontů), které splňují definici svobody [a_license 4] ale NEJSOU v seznamu @FSF-APPROVED-OTHER
@FREE-DOCUMENTS Kombinuje @FSF-APPROVED-OTHER a @MISC-FREE-DOCS
@FREE Metasada všech licencí obsahujících svobodu užívat, sdílet, měnit a sdílet změny. Kombinuje @FREE-SOFTWARE a @FREE-DOCUMENTS
@BINARY-REDISTRIBUTABLE Licence, které dovolují alespoň volné šíření software v binární podobě. Zahrnuje @FREE
@EULA Licenční ujednání, která se snaží omezit vaše práva. Jsou restriktivnější než "všechna-práva-vyhrazena" nebo vyžadují výslovný souhlas.

Gentoo přichází s přednastavenými hodnotami v profilech, například:

user $portageq envvar ACCEPT_LICENSE
@FREE

Můžete si je přizpůsobit na úrovni systému změnou /etc/portage/make.conf. Výchozí hodnota povoluje pouze licence výslovně schválené Free Sowtware Foundantion, Open Source Intiative nebo které splňují definici svobodného software:

FILE /etc/portage/make.confPřizpůsobení ACCEPT_LICENSE
ACCEPT_LICENSE="-* @FREE"

Změna na úrovni balíčků pak může být provedena, pokud jde nezbytná a žádaná, například:

FILE /etc/portage/package.license/kernelPříklad souhlasu s licencí
app-arch/unrar unRAR
sys-kernel/linux-firmware @BINARY-REDISTRIBUTABLE
sys-firmware/intel-microcode intel-ucode


Časová zóna

Vyberte časovou zónu systému. Podívejte se na nabídku časových zón v /usr/share/zoneinfo/ a pak jednu z nich zapište do souboru /etc/timezone.

root #ls /usr/share/zoneinfo

Suppose the timezone of choice is Europe/Brussels.

OpenRC

We write the timezone name into the /etc/timezone file.

root #echo "Europe/Brussels" > /etc/timezone

Vyhýbejte se časovým zónám v /usr/share/zoneinfo/Etc/GMT*, jelikož jejich názvy neodpovídají předpokládaným zónám. Například GMT-8 je ve skutečnosti GMT+8.

Následně přenastavte balíček sys-libs/timezone-data, čímž aktualizujete soubor /etc/localtime v závislosti na záznamu v /etc/timezone. Soubor /etc/localtime je používán systémovou knihovnou C k rozeznání toho, v jaké časové zóně se systém nachází.

root #emerge --config sys-libs/timezone-data

Systemd

We use a slightly different approach here; we generate a symbolic link:

root #ln -sf ../usr/share/zoneinfo/Europe/Brussels /etc/localtime

Later, when systemd is running, we can configure the timezone and related settings with the timedatectl command.

Místní nastavení

Generování locales

Většina uživatelů bude chtít používat ve svém systému pouze jedno nebo dvoje místní nastavení (locales).

Locales specifikují nejen jazyk, který uživatel používá k interakci se systémem, ale také pravidla pro řazení řetězců, zobrazení datumů, času apod. Locales jsou citlivá na velikost písmen a musí být zapsána přesně tak, jak jsou popsána. Úplný seznam dostupných locales lze najít v souboru /usr/share/i18n/SUPPORTED.

Locales, která má systém podporovat musí být uvedena v souboru /etc/locale.gen.

root #nano -w /etc/locale.gen

Následující místní nastavení jsou příkladem, jak získat angličtinu (Spojené státy) a němčinu (Německo) s náležitým formátem znaků (třeba UTF-8).

FILE /etc/locale.genZapnutí místního nastavení US a DE s vhodnými formáty znaků
en_US ISO-8859-1
en_US.UTF-8 UTF-8
de_DE ISO-8859-1
de_DE.UTF-8 UTF-8
Warning
Silně doporučujeme doplnit alespoň jedno UTF-8 locale, jelikož mnoho aplikací jej může vyžadovat, aby mohly být řádně sestaveny.

Dalším krokem je spuštění příkazu locale-gen. Tento příkaz vygeneruje všechna locales specifikovaná v souboru /etc/locale.gen.

root #locale-gen

K ověření toho, že všechna zvolená místní nastavení jsou k dispozici spusťte locale -a.

Výběr locale

Jakmile je vše hotovo, je čas zvolit systémové místní nastavení. Opět k tomu použijeme eselect, nyní s modulem locale.

Pomocí eselect locale list, zobrazíme dostupné volby:

root #eselect locale list
Dostupné volby proměnné LANG:
  [1] C
  [2] POSIX
  [3] en_US
  [4] en_US.iso88591
  [5] en_US.utf8
  [6] de_DE
  [7] de_DE.iso88591
  [8] de_DE.iso885915
  [9] de_DE.utf8
  [ ] (free form)

Pomocí eselect locale set <číslo> lze nastavit správné locale:

root #eselect locale set 9

Ručně lze téhož dosáhnout prostřednictvím souboru /etc/env.d/02locale:

FILE /etc/env.d/02localeManually Ruční nastavení systémové definice místního nastavení
LANG="de_DE.UTF-8"
LC_COLLATE="C"

Nastavení locale předejde zobrazování varování a chyb v průběhu sestavování jádra a kompilace softwaru v pozdějších fázích instalace.

Nyní znovu načtěte prostředí:

root #env-update && source /etc/profile && export PS1="(chroot) ${PS1}"

Kompletní průvodce místním nastavením, poskytuje další rady ohledně procesu výběru locale. Dalším článkem hodným pozornosti je průvodce UTF-8 obsahující specifické informace ohledně zapnutí podpory UTF-8 v systému.





Instalace zdrojových kódů

Základ, kolem něhož jsou vybudovány všechny distribuce, je jádro Linux. Je to vrstva mezi uživatelskými programy a systémovým hardwarem. Gentoo nabízí svým uživatelům několik možný zdrojů jádra. Celý seznam s popisem je dostupný na stránce Přehled jader.

Pro systémy založené na amd64 Gentoo doporučuje balíček sys-kernel/gentoo-sources.

Vyberte vhodné jádro a nainstalujte je pomocí emerge:

root #emerge --ask sys-kernel/ gentoo-sources

Tím nainstalujete zdrojové kódy jádra do /usr/src, v němž bude symbolický odkaz linux ukazovat na nainstalované zdrojové kódy jádra:

root #ls -l /usr/src/linux
lrwxrwxrwx    1 root   root    12 Oct 13 11:04 /usr/src/linux -> linux-4.9.16-gentoo

Nyní je čas nakonfigurovat a sestavit jádro. K tomu lze přistoupit dvěma způsoby:

  1. Jádro se konfiguruje a sestaví ručně.
  2. K automatickému sestavení a instalaci jádra Linux se použije nástroj zvaný genkernel.

Ruční konfiguraci vysvětlíme jako výchozí volbu, protože se jedná a nejlepší cestu jak vyladit prostředí

Výchozí: Ruční konfigurace

Úvod

Ruční konfigurace jádra je často vnímána na jako ta vůbec nejsložitější procedura, kterou musí uživatel Linuxu provádět. Nic není dál od pravdy - po konfiguraci několika jader si málokdo vzpomene, že to kdy bylo složité ;)

Nicméně jedno je pravdou: při manuální konfiguraci je nutné znát systém. Většinu informací získáte nainstalováním balíčku sys-apps/pciutils, který obsahuje příkaz lspci:

root #emerge --ask sys-apps/pciutils
Note
Uvnitř chrootu můžete bezpečně ignorovat varování pcilib (jako je "pcilib cannot open /sys/bus/pci/devices"), které může lspci vypisovat.

Dalším zdrojem informací o systému je spuštění lsmod, po němž uvidíte jaké moduly jádra používá instalační CD, čímž můžete získat indicii o tom, co povolit.

Nyní přejděte do adresáře se zdrojovým kódem jádra a spusťte příkaz make menuconfig. Po něm na vás vyskočí obrazovka s konfiguračním menu.

root #cd /usr/src/linux
root #make menuconfig

Konfigurace jádra Linux má mnoho a mnoho sekcí. Nejprve si vypišme ty volby, které musejí být aktivovány (jinak by Gentoo nefungovalo nebo nefungovalo správně bez dodatečného poladění). Na Gentoo wiki máme k dispozici také Průvodce Gentoo nastavením jádra, který vám může poskytnout další pomoc.

Aktivace vyžadovaných voleb

If you are using sys-kernel/gentoo-sources, we strongly recommend you enable the Gentoo-specific configuration options. These ensure that a minimum of kernel features required for proper functioning is available:

KERNEL Enabling Gentoo-specific options
Gentoo Linux --->
  Generic Driver Options --->
    [*] Gentoo Linux support
    [*]   Linux dynamic and persistent device naming (userspace devfs) support
    [*]   Select options required by Portage features
        Support for init systems, system and service managers  --->
          [*] OpenRC, runit and other script based systems and managers
          [*] systemd

Naturally your choice in the last two lines depends on your choice of init system (OpenRC vs. Systemd).

If you are using sys-kernel/vanilla-sources, you will have to find the required options on your own.

Zajistěte, že všechny ovladače nezbytné pro zavedení systému (jako je řadič SCSI atd.) jsou sestaveny jako součást jádra a ne jako modul, jinak systém nebude schopen plně najet.

Potom zvolte přesný model procesoru. Doporučuje se zapnout prvky MCE (pokud jsou v nabídce), tak aby byl uživatel upozorněn na chyby hardwaru. Na některých architekturách (jako je x86_64) tyto chyby nejsou zapisovány do dmesg ale /dev/mcelog. To vyžaduje balíček app-admin/mcelog.

Zvolte také "Maintain a devtmpfs file system to mount at /dev", aby byly kritické soubory zařízení dostupné už zkraje procesu zavádění (CONFIG_DEVTMPFS a CONFIG_DEVTMPFS_MOUNT):

KERNEL Zapnutí podpory devtmpfs
Device Drivers --->
  Generic Driver Options --->
    [*] Maintain a devtmpfs filesystem to mount at /dev
    [ ]   Automount devtmpfs at /dev, after the kernel mounted the rootfs

Ověřte, že byla aktivována podpora pro SCSI diky (CONFIG_BLK_DEV_SD):

KERNEL Enabling SCSI disk support
Device Drivers --->
   SCSI device support  --->
      <*> SCSI disk support

Nyní přejděte na Souborové systémy (File Systems) a vyberte podporu pro soubory systémy, které používáte. Nesestavte souborový systém použitý pro kořen (root) jako modul, jinak Gentoo nebude moci připojit tento diskový oddíl. Vyberte také Virtual memory a /proc file system. Vyberte jednu nebo více z násedujících možností dle potřeb systému (CONFIG_EXT2_FS, CONFIG_EXT3_FS, CONFIG_EXT4_FS, CONFIG_MSDOS_FS, CONFIG_VFAT_FS, CONFIG_PROC_FS, and CONFIG_TMPFS):

KERNEL Selecting necessary file systems
File systems --->
  <*> Second extended fs support
  <*> The Extended 3 (ext3) filesystem
  <*> The Extended 4 (ext4) filesystem
  <*> Reiserfs support
  <*> JFS filesystem support
  <*> XFS filesystem support
  <*> Btrfs filesystem support
  DOS/FAT/NT Filesystems  --->
    <*> MSDOS fs support
    <*> VFAT (Windows-95) fs support
 
Pseudo Filesystems --->
    [*] /proc file system support
    [*] Tmpfs virtual memory file system support (former shm fs)

Pokud používáte pro připojení k internetu PPPoE nebo modem, aktivujte následující volby (CONFIG_PPP, CONFIG_PPP_ASYNC, and CONFIG_PPP_SYNC_TTY):

KERNEL Selecting PPPoE necessary drivers
Device Drivers --->
  Network device support --->
    <*> PPP (point-to-point protocol) support
    <*>   PPP support for async serial ports
    <*>   PPP support for sync tty ports

Zvolení dvou možností komprese nijak neublíží, ale ani není nezbytně nutné, stejně jako volba "PPP over Ethernet", kterou ppp použije pouze v případě, že bude nastaveno pro použití PPPoE v módu jádra.

Nezapomeňte do jádra zahrnout podporu síťových (ethernetových nebo bezdrátových) karet.

Většina systémů má k dispozici více jader, proto je důležité aktivovat Symmetric multi-processing support (CONFIG_SMP):

KERNEL Activating SMP support
Processor type and features  --->
  [*] Symmetric multi-processing support
Note
U vícejaderných systémů se každé jádro počítá jako jeden procesor.

Pokud používáte vstupní zařízení USB (jako je klávesnice nebo myš) nebo jiná USB zařízení, nezapomeňte je také povolit (CONFIG_HID_GENERIC and CONFIG_USB_HID, CONFIG_USB_SUPPORT, CONFIG_USB_XHCI_HCD, CONFIG_USB_EHCI_HCD, CONFIG_USB_OHCI_HCD):

KERNEL Activating USB support for input devices
Device Drivers --->
  HID support  --->
    -*- HID bus support
    <*>   Generic HID driver
    [*]   Battery level reporting for HID devices
      USB HID support  --->
        <*> USB HID transport layer
  [*] USB support  --->
    <*>     xHCI HCD (USB 3.0) support
    <*>     EHCI HCD (USB 2.0) support
    <*>     OHCI HCD (USB 1.1) support

Architecture specific kernel configurations

Note
Placeholder for architecture-specific kernel build information

Compiling and installing

Note
Placeholder for instructions for building and installing the kernel sources

Volitelné: Sestavení initramfs

V některých případech je nutné sestavit initramfs - počáteční souborový systém v RAM. Nejběžnějším důvodem je, pokud se důležité souborové systémy (jako je /usr nebo /var) nacházejí na samostatném diskovém oddíle. S pomocí initramfs mohou být tyto oddíly připojeny za použití nástrojů v něm obsažených.

Bez initramfs je velké riziko toho, že systém správně nenajede protože nástroje, které jsou odpovědné za připojení těchto souborových systémů, potřebují informace, které jsou na nich uložené. Initramfs vloží tyto nezbytné soubory do archivu, který se použije bezprostředně po zavedení jádra, ale předtím než bude kontrola předána nástroji init. Skripty v initramfs potom zajistí správné připojení diskových oddílů před tím, než bude systém pokračovat ve spouštění.

Important
It is recommended to use genkernel for both, building kernel and initramfs. If you decide to use genkernel only for generating initramfs it is crucial to pass --kernel-config=/path/to/kernel.config to genkernel or generated initramfs may not work with your manually built kernel.

K instalaci initramfs nejprve nainstalujte sys-kernel/genkernel a pak jej nechte generovat initramfs:

root #emerge --ask sys-kernel/genkernel
root #genkernel --install initramfs

Pro zapnutí podpory určitých prvků, jako je LVM nebo RAID, přidejte odpovídající volby genkernel. Pro více informací se podívejte na genkernel --help. V následujícím příkladu zapneme podporu pro LVM a softwarový RAID (mdadm):

root #genkernel --lvm --mdadm --install initramfs

Initramfs bude uložen v boot. Výsledný soubor může být najít jednoduše vypsáním souborů začínajících na "initramfs":

root #ls /boot/initramfs*

Nyní pokračujte na Moduly jádra.

Alternativa: Použití genkernelu

Pokud ve vás ruční konfigurace vzbuzuje obavy, pak doporučujeme použití genkernel. Nakonfiguruje a sestaví jádro automaticky.

genkernel funguje tak, že nastaví jádro téměř shodně s tím, jak je nastaveno instalační CD. To znamená, že pokud je genkernel použit k sestavení jádra, systém v podstatě detekuje veškerý hardware během startu systému, stejně jako to dělá instalační CD. Protože genkernel nevyžaduje žádné manuální nastavování, jedná se o ideální řešení pro ty uživatele, kteří se nemusí při kompilaci vlastního jádra cítit v pohodě.

Nyní se podívejme na to, jak genkernel použít. Nejprve nainstalujeme ebuild sys-kernel/genkernel.

root #emerge --ask sys-kernel/genkernel

Následně upravíme soubor /etc/fstab tak, aby řádek obsahující /boot/ ve druhém poli v prvním poli odkazoval na správné zařízení. Pokud jste se řídíli příkladem rozdělení diskových oddílů z příručky, pak je tímto zařízením nejspíše se souborovým systémem ext2. Záznam v /etc/fstab tak bude vypadat takto:

root #nano -w /etc/fstab
FILE /etc/fstabKonfigurace přípojného bodu /boot
/boot	ext2	defaults	0 2
Note
Později při instalaci bude /etc/fstab znovu upravován. Nyní nastavujeme /boot z důvodu, že program genkernel s ním pracuje.

Nyní sestavte zdrojové kódy jádra spuštěním příkazu genkernel all. Vemte na vědomí, že genkernel sestaví jádro s podporou téměř veškerého hardwaru, tudíž sestavování může trvat docela dlouho!

Note
Pokud oddíl boot neobsahuje systém souborů ext2 nebo ext3, bude nejspíše třeba ručně nakonfigurovat jádro pomocí příkazu genkernel --menuconfig all a přidat podporu pro odpovídající systém souborů přímo do jádra (tedy nikoli jako modul). Uživatelé LVM2 budou pravděpodobně chtít také přidat přepínač --lvm.
root #genkernel all

Na konci genkernel vytvoří jádro a kompletní sada modulů a počáteční ram disk (initramfs). Jádro a initrd použijeme později v tomto dokumentu při konfiguraci zavaděče.

root #ls /boot/kernel* /boot/initramfs*

Alternative: Using distribution kernels

Distribution Kernels are ebuilds that cover the complete process of unpacking, configuring, compiling, and installing the kernel. The primary advantage of this method is that the kernels are upgraded to new versions as part of @world upgrade without a need for manual action. Distribution kernels default to a configuration supporting the majority of hardware but they can be customized via /etc/portage/savedconfig.

There are other methods available to customize the kernel config such as config snippets.

Installing correct installkernel

Before using the distribution kernels, please verify that the correct installkernel package for the system is installed. When using systemd-boot (formerly gummiboot), install:

root #emerge --ask sys-kernel/installkernel-systemd-boot

When using a traditional /boot layout (e.g. GRUB, LILO, etc.), the gentoo variant should be installed by default. If in doubt:

root #emerge --ask sys-kernel/installkernel-gentoo

Installing a distribution kernel

To build a kernel with Gentoo patches from source, type:

root #emerge --ask sys-kernel/gentoo-kernel

System administrators who want to avoid compiling the kernel sources locally can instead use precompiled kernel images:

root #emerge --ask sys-kernel/gentoo-kernel-bin

Upgrading and cleaning up

Once the kernel is installed, the package manager will automatically upgrade it to newer versions. The previous versions will be kept until the package manager is requested to clean up stale packages. Please remember to periodically run:

root #emerge --depclean

to save space. Alternatively, to specifically clean up old kernel versions:

root #emerge --prune sys-kernel/gentoo-kernel sys-kernel/gentoo-kernel-bin

Post-install/upgrade tasks

Distribution kernels are now capable of rebuilding kernel modules installed by other packages. linux-mod.eclass provides USE=dist-kernel which controls a subslot dependency on virtual/dist-kernel.

Enabling this on packages like sys-fs/zfs and sys-fs/zfs-kmod allows them to automatically be rebuilt against the new kernel and re-generate the initramfs if applicable accordingly!

Manually rebuilding the initramfs

If required, manually trigger such rebuilds by, after a kernel upgrade, executing:

root #emerge --ask @module-rebuild

If any of these modules (e.g. ZFS) are needed at early boot, rebuild the initramfs afterward:

root #emerge --config sys-kernel/gentoo-kernel
root #emerge --config sys-kernel/gentoo-kernel-bin

Moduly jádra

Konfigurace modulů

Note
Volitelně lze moduly hardwaru vypsat ručně. Obyčejně udev většinou nahraje všechny moduly detekovaného připojeného hardwaru. Nicméně ničemu neublíží, pokud jsou automaticky detekované moduly zapsány na seznam. Občas nějaký exotický hardware potřebuje pomoc při nahrávání svých ovladačů.

VLožte moduly, které je třeba načíst automaticky, do souborů /etc/modules-load.d/*.conf, vždy jeden modul na řádek. Je-li potřeba je možné dodatečné volby modulů nastavit v souborech /etc/modprobe.d/*.conf.

Všechny dostupné moduly lze zobrazit spuštěním příkazu find. Nezapomeňte nahradit "<verze jádra>" verzí právě sestaveného jádra.

root #find /lib/modules/<kernel version>/ -type f -iname '*.o' -or -iname '*.ko' | less

Například pro automatické načtení modulu 3c59x.ko (což je ovladač síťové karty zn. 3Com), upravte soubor /etc/modules-load.d/network.conf a vložte do něj název modulu. Jméno souboru nemá pro načítač význam.

root #mkdir -p /etc/modules-load.d
root # nano -w /etc/modules-load.d/network.conf
FILE /etc/modules-load.d/network.confVynucení načtení modulu 3c59x
3c59x

V instalaci pokračujte Konfigurací systému.

Volitelné: Instalace firmwaru

Některé ovladače vyžadují pro svoje fungování instalaci doplňkového firmwaru. Často se jedná o síťová rozhraní, zvláště u bezdrátových síťových karet. Také moderní grafické čipy od výrobců jako je AMD, NVidia a Intel vyžadují často externí soubory s firmwarem jsou-li použity open source ovladače. Většina firmwaru je součástí sys-kernel/linux-firmware:

root #emerge --ask sys-kernel/linux-firmware





Informace o systému souborů

O fstab

Všechny diskové oddíly používané systémem musí být v Linuxu uvedeny v souboru /etc/fstab. Tento soubor obsahuje přípojné body těchto oddílů (kde lze vidět strukturu souborového systému), způsob jak mají být připojeny a s jakými volbami (zda mají být připojeny automaticky či nikoli, zda mohou být připojeny uživateli, atd.).

Vytvoření souboru fstab

Soubor /etc/fstab používá syntaxi podobnou tabulce. Každý řádek obsahuje šest polí oddělených prázdným prostorem (mezerou, tabulátorem nebo jejich kombinací). Každé pole má svůj vlastní význam:

  1. První pole zobrazuje blokové speciální zařízení nebo vzdálený síťový souborový systém, který má být připojen. K dispozici je několik identifikátorů uzlů zařízení blokových speciálních zařízení, včetně cesty k souboru zařízení, popisky souborového systému, UUID a popisku oddílu s UUID.
  2. Druhé pole označuje přípojný bod, kam má být diskový oddíl připojen.
  3. Třetí pole zobrazuje systém souborů oddílu.
  4. Čtvrté pole zobrazuje volby používané programem mount chce-li oddíl připojit. Každý souborový systém má vlastní volby připojení. Uživatelům se doporučuje přečíst si manuálovou stránku man mount pro kompletní přehled. Více voleb připojení se odděluje čárkami.
  5. Páte pole používá utilita dump k určení toho, zda je potřeba oddíl zálohovat. Hodnota může být obvykle ponechána na 0 (nula).
  6. Šesté pole používá nástroj fsck k určení toho, v jakém pořadí budou souborové systémy kontrolovány, nebyl-li počítač řádně vypnut. Kořenový souborový systém by měl mít hodnotu nastavenu na 1, zbytek na 2 (nebo 0, pokud není třeba souborový systém kontrolovat).
Important
Výchozí soubor /etc/fstab, který Gentoo poskytuje není použitelný, jedná se spíše o vzor.
root #nano -w /etc/fstab

Ve zbytku tohoto textu používáme jako diskové oddíly základní soubory blokových zařízení /dev/sd*.

Popisky souborových systémů a UUID

MBR (BIOS) a GPT obojí podporují "popisky souborového systému" a "UUID souborového systému". Tyto atributy mohou být definovány v /etc/fstab jako alternativy k použití s příkazem mount při pokusu o nalezení a připojení blokového zařízení. Popisky souborového systému a UUID se rozlišují předponou LABEL a UUID a lze je zobrazit s pomocí příkazu blkid:

root #blkid
Warning
Pokud je souborový systém na oddíle vymazán, pak dojde i ke změně nebo vymazání popisku souborového systému a UUID.

S ohledem na unikátnost se čtenářům, kteří používají tabulku oddílu MBR, doporučuje používat UUID namísto popisků k označení připojitelných svazků v /etc/fstab.

Popisky oddílů a UUID

Uživatelé, kteří šli cestou GPT, mají k dispozici několik robustnějších metod, jak označit diskové oddíly v /etc/fstab. Popisky oddílů a UUID oddílů lze použít na zařízeních zformátovaných pomocí GPT jako jedinečné identifikátory oddílů blokových zařízení, bez ohledu na to, jaký souborový systém byl pro daný oddíl vybrán. Popisky oddílů a UUID jsou označeny přízvisky PARTLABEL a PARTUUID a mohou být snadno zobrazeny v terminálu spuštěním příkazu blkid:

root #blkid

Ačkoli to neplatí vždy pro popisky oddílů, použití UUID k identifikaci oddílu v /etc/fstab poskytuje garanci, že zavaděč nebude zmaten při hledání určitého svazku i v případě, že se v budoucnu změní souborový systém. Použití starších výchozích souborů zařízení /dev/sd*N k definování oddílů v fstab je v systémech, které jsou často restartovány nebo jsou do nich pravidelně přidávána nebo z nich odstraňována SATA zařízení.

Pojmenování blokových zařízení je závislé na několika faktorech, včetně toho jakým způsobem a v jakém pořadí jsou disky zapojeny do systému. Mohou se také objevit v jiném pořadí v závislosti na tom, která zařízení jádro detekeuje jako první brzy po startu. Vycházeje z tohoto tvrzení, pokud nehodláte neustále přehazovat uspořádání disků, použití výchozích souborů blokových zařízení je jednoduchým a přímočarým přístupem.



Přidejte pravidla týkající dříve rozhodnutého schématu rozdělení oddílů a přidejte pravidla pro zařízení jako jsou CD-ROM mechaniky a samozřejmě také ostatní pro oddíly nebo zařízení, jsou-li použity.

Níže je poněkud širší příklad souboru /etc/fstab:


FILE /etc/fstabPlný příklad /etc/fstab
none         swap    sw                   0 0
   /            ext4    noatime              0 1
  
/dev/cdrom  /mnt/cdrom   auto    noauto,user          0 0

Použitím hodnoty auto ve třetím poli, příkaz mount donutíme hádat použitý souborový systém. To se doporučuje pro výměnná média, která mohou být vytvořena s jedním z několika souborových systémů. Volba user ve čtvrtém poli umožňuje připojení CD běžným uživatelům.

Pro zlepšení výkonu bude chtít většina uživatelů přidat k volbám připojení možnost noatime, výsledkem čehož je rychlejší systém, jelikož nejsou zaznamenávány časy přístupu (které nejsou obecně potřeba). To se doporučuje také pro uživatelé disků bez mechanických součástek (SSD), kteří by měli rovněž zapnout volbu připojení discard (v současnosti pouze u ext4 a btrfs), která umožní funkci příkazu TRIM.

Soubor /etc/fstab pečlivě zkontrolujte, uložte, ukončete editor a pokračujte.

Informace o síti

Informace o hostiteli a doméně

Jedním z rozhodnutí, které musí uživatel učinit je pojmenování svého počítače. To vypadá jednoduše, ale spousta uživatelů má problémy najít odpovídající jméno svého počítače. Abychom vše urychlili, vezměte na vědomí, že toto rozhodnutí není konečné - může být později změněno. V níže uvedených příkladech je jako jméno hostitele použito "tux" v doméně "homenetwork".

root #nano -w /etc/conf.d/hostname
# Nastav proměnnou hostname na vybrané jméno
hostname="tux"

Dále, pokud je třeba mít doménové jméno, nastavte jej v souboru /etc/conf.d/net. To je třeba pouze v případě, že vám to řekne váš ISP nebo správce sítě, nebo pokud má síť DNS server, ale ne DHCP server. Pokud systém získává dynamickou IP adresu a konfiguraci sítě prostřednictvím DHCP.

Note
Soubor /etc/conf.d/net ve výchozím stavu neexistuje a je potřeba jej vytvořit.
root #nano -w /etc/conf.d/net
# Nastavte proměnnou dns_domain na vybrané doménové jméno
dns_domain_lo="homenetwork"
Note
Pokud není doménové jméno nastaveno, bude se uživatelům na přihlašovací obrazovce zobrazovat zpráva "Toto je hostname (none)". To byste měli opravit úpravou souboru /etc/issue a vymazáním řetězce .\O.

Pokud je použita doména NIS (uživatelé, kteří neví o co jde, ji nastavovat nepotřebují), definujte je také:

root #nano -w /etc/conf.d/net
# Nastavte proměnnou nis_domain_lo na vybrané jméno domény NIS
nis_domain_lo="my-nisdomain"
Note
Více informací o konfiguraci DNS a NIS si můžete přečíst v příkladech poskytovaných v /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2, který je možné zobrazit pomocí bzless. Dále by pro vás mohlo být zajímavé nainstalování balíčku net-dns/openresolv, který pomáhá se správou nastavení DNS/NIS.

Nastavení sítě

Během instalace Gentoo Linuxu byla síť již nastavena. Nicméně pouze pro instalační CD samotné, ne pro nainstalované prostředí. Nyní dojde ke konfigiraci pro nainstalovaný Gentoo Linux.

Note
Podorobnější informace o síťování, včetně pokročilých témat jako jsou bonding, bridging, 802.1Q VLAN nebo bezdrátové sítě je součástí oddílu Konfigurace sítě v Gentoo.

Veškeré informace o síti se zachycují do souboru /etc/conf.d/net. Použítá jasnou, i když možná neintuitivní syntaxi. Ale nebojte, vše je níže vysvětleno. Plně komentovaný příklad, který pokrývá mnoho rozličných konfigurací je k dispozici v souboru /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2.

Nejprve nainstalujte net-misc/netifrc:

root #emerge --ask --noreplace net-misc/netifrc

Ve výchozím stavu se používá DHCP. Aby fungovalo, je třeba instalovat DHCP klienta. To je popsáno v Instalaci nezbytných systémových nástrojů.

Pokud potřebujete nastavit síťové připojení z důvodu zvláštních voleb DHCP nebo proto, že DHCP není vůbec použito, otevřete soubor /etc/conf.d/net:

root #nano -w /etc/conf.d/net

Nastavte jak config_eth0, tak i routes_eth0, aby obsahovaly IP adresu a informace o směrování:

Note
To předpokládá, že se síťové rozhraní je označeno eth0. To je však závislé na systému. Doporučuje se předpokládat, že zařízení má stejné pojmenování jako při zavedení instalačního CD, pokud je instalační CD dostatečně nové. Více informací najdete v části Názvy síťových rozhraní.
FILE /etc/conf.d/netDefinice statické IP
config_eth0="192.168.0.2 netmask 255.255.255.0 brd 192.168.0.255"
routes_eth0="default via 192.168.0.1"

Pro použití DHCP, definujte config_eth0:

FILE /etc/conf.d/netDefinice DHCP
config_eth0="dhcp"

Laskavě si přečtěte /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2, kde jsou vypsány všechny dostupné volby. Stejně tak si určitě přečtěte man stránku DHCP klienta, pokud je nutné nastavit určité volby DHCP.

Pokud má systém několik síťových rozhraní, může shora uvedené kroky opakovat pro config_eth1, config_eth2 atd.

Nyní konfiguraci uložte, opusťte editor a pokračujte.

Automatický start sítě při náběhu

Aby byla síťová rozhraní při náběhu systému aktivována, je potřeba je přidat do výchozí úrovně běhu.

root #cd /etc/init.d
root #ln -s net.lo net.eth0
root #rc-update add net.eth0 default

Pokud má systém více síťových rozhraní, pak musí být vytvořeny odpovídající soubory net.*, stejně jako jsme to provedli s net.eth0.

Pokud po naběhnutí systému zjistíme, že předpoklad o názvu síťového rozhraní (nyní používáme eth0) byl špatný, proveďte následující kroky k nápravě:

  1. Aktualizujte v souboru /etc/conf.d/net správné názvy rozhraní (jako je enp3s0 namísto eth0).
  2. Vytvořte nový symbolický odkaz (jako je /etc/init.d/net.enp3s0).
  3. Odstraňte starý symbolický odkaz (rm /etc/init.d/net.eth0).
  4. Přidejte nový do výchozí úrovně běhu.
  5. Odstraňte předchozí použitím rc-update del net.eth0 default.

Soubor hosts

Dále dejte počítači informaci o síťovém prostředí. Ty se vkládají do /etc/hosts a pomáhají přeložit názvy hostitelů na IP adresy, které nejsou přeloženy jmenným serverem.

root #nano -w /etc/hosts
FILE /etc/hostsVyplnění informací o síti
# Tímto se definuje používaný systém a musí to být nastaveno
127.0.0.1     tux.homenetwork tux localhost
  
# Volitelné definice dalších systémů v síti
192.168.0.5   jenny.homenetwork jenny
192.168.0.6   benny.homenetwork benny

Uložte, opusťte editor a pokračujte.

Volitelné: zprovoznění PCMCIA

Uživatelé PCMCIA nechť nainstalují balíček sys-apps/pcmciautils.

root #emerge --ask sys-apps/pcmciautils

Systémové informace

Heslo root

Pomocí příkazu passwd nastavte root heslo.

root #passwd

Účet root je v Linuxu všemocný, tudíž si vyberte silné heslo. Později vytvoříme další účty běžných uživatelů pro každodenní používání.

Konfigurace init a bootování

Gentoo (alespoň pokud používáme OpenRC) používá /etc/rc.conf k nastavení služeb, spuštění a vypnutí systému. Otevřete /etc/rc.conf a užijte si čtení komentářů v tomto souboru. Projděte si nastavení a proveďte změny, kde je to potřeba.

root #nano -w /etc/rc.conf

Dále otevřete soubor /etc/conf.d/keymaps ke změně nastavení klávesnice. Upravte jej k nastavení správné klávesnice.

root #nano -w /etc/conf.d/keymaps

Zvláštní pozornost věnujte proměnné keymap. Pokud vyberete špatné rozložení, budou výsledkem psaní na klávesnici různé podivnosti.

pro nastavení hodin nakonec upravte soubor /etc/conf.d/hwclock. Změňte jej dle vašich preferencí.

root #nano -w /etc/conf.d/hwclock

Pokud hardwarové hodiny nepoužívají UTC, je nezbytné v souboru nastavit clock="local". V opačném případě může systém vykazovat posouvání hodin.





Systémový záznamník

Některé nástroje v archivu stage3 chybí, protože několik balíčků poskytuje tu samou funkcionalitu. Je na uživateli, aby vybral, který z nich nainstaluje.

První rozhodnutí se týká nástroje, který poskytuje záznamové funkce. Unix a Linux se vyznačuje v oblasti záznamů skvělými možnostmi - je-li to třeba, pak vše, co se v systémů děje, lze zapsat do logu. To se děje prostřednictvím systémového záznamníku.

Gentoo poskytuje několik utilit systémových záznamníků. Ty zahrnují:

  • app-admin/sysklogd - Poskytuje tradiční sadu démonů systémových záznamů. Výchozí konfigurace záznamů funguje přímo po nainstalování, což z něj dělá dobrou volbu pro začátečníky.
  • app-admin/syslog-ng - Pokročilý systémový záznamník. Cokoli jiného, než záznam do jednoho velkého souboru, vyžaduje dodatečnou konfiguraci. Pokročilejší uživatelé mohou využít tuto aplikaci kvůli potenciálu; Vemte na vědomí, že dodatečná konfigurace je pro jakýkoli druh chytrého záznamenávání nezbytná.
  • app-admin/metalog - Systémový záznamník s širokými možnostmi nastavení.

Další programy jsou v nabídce Portage také - množství dostupných balíčků se denně navyšuje.

Tip
Pokud použijete sysklogd nebo syslog-ng, doporučuje se po nich nainstalovat a nakonfigurovat balíček logrotate, jelikož tyto systémové záznamníky neposkytují mechanismus pro rotaci systémových souborů.
Tip
systemd poskytuje svůj vlastní způsob logování zvaný "journal". Instalace samostatného poskytovatele systémového logu je na systémech, kde běží systemd, volitelná a může vyžadovat dodatečnou konfiguraci, aby mohl syslog démon číst zprávy z journalu.

Zvolený systémový záznamník nainstalujte pomocí emerge a přidejte jej do výchozí úrovně běhu s pomocí rc-update. Následující příklad nainstaluje app-admin/sysklogd:

root #emerge --ask app-admin/sysklogd
root #rc-update add sysklogd default

Volitelné: Démon cron

Další na řadě je démon cron.

Démon cron spouští naplánované příkazy. To se hodí, pokud je potřeba spouštět některý příkaz v pravidelných insternvalech (například denně, týdně nebo měsíčně).

Gentoo poskytuje několik možných démonů cronu, včetně sys-proces/bcron, sys-proces/dcron, sys-process/fcron a sys-process/cronie. Nainstalování jednoho z nich je podobné, jako v případě systémového záznamníku. Následující příklad používá sys-process/cronie:

root #emerge --ask sys-process/cronie
root #rc-update add cronie default

Pokud je použit dcron nebo fcron, je třeba spustit dodatečný inicializační příkaz:

root #crontab /etc/crontab

If fcron is used, an additional emerge step is required:

root #emerge --config sys-process/fcron

Volitelné: Indexování souborů

Za účelem indexace souborového systému a tím rychlejší schopnosti vyhledávání, nainstalujte sys-apps/mlocate.

root #emerge --ask sys-apps/mlocate

Volitelné: Vzdálený přístup

Abyste byli schopní přistupovat k systému po instalaci vzdáleným způsobem, přidejte do výchozí úrovně běhu init skript sshd:

root #rc-update add sshd default

Pokud je potřeba přístup přes sériovou konzoli (což je možné v případě vzdálených serverů), odkomentujte sekci sériové konzole v souboru /etc/inittab:

root #nano -w /etc/inittab
# SERIAL CONSOLES
s0:12345:respawn:/sbin/agetty 9600 ttyS0 vt100
s1:12345:respawn:/sbin/agetty 9600 ttyS1 vt100

Nástroje souborového systému

V závislosti na použitých souborových systémech, je nezbytné nainstalovat utility souborových systémů (pro kontrolu integrity souborového systému, vytváření dalších souborových systémů atd.). Vezměte na vědomí, nástroje pro správu souborových systémů ext2, ext3 nebo ext4 (sys-fs/e2fsprogs) jsou již nainstalovány jakou součást setu @system.

Následující tabulka obsahuje nástroje, které nainstalujte v případě, že je použit určitý souborový systém:

Souborový systém Balíček
Ext2, 3 a 4 sys-fs/e2fsprogs
XFS sys-fs/xfsprogs
ReiserFS sys-fs/reiserfsprogs
JFS sys-fs/jfsutils
VFAT (FAT32, ...) sys-fs/dosfstools
Btrfs sys-fs/btrfs-progs
Tip
Více informací o souborových systémech v Gentoo najdete v článku o souborových systémech.

Nástroje sítě

Pokud nepotřebujete žádné další nástroje sítě, pokračujte přímo na sekci Nastavení zavaděče.

Instalace DHCP klienta

Important
Ačkoli jde o nepovinnou součást, většina uživatelů zjistí, že DHCP klienta potřebují, aby se připojili na DHCP server v jejich síti. Využijte této příležitosti k instalaci DHCP klienta. Pokud na tento krok zapomenete, pak se váš systém nebude moci připojit do sítě a stažení DHCP klienta pro něj bude kvůli tomu nemožné.

Aby systém automaticky získal IP adresu pro jedno nebo více síťových rozhraní s použitím skriptů netifrc, je nezbytné nainstalovat DHCP klienta. Doporučujeme použít balíček net-misc/dhcpcd, ačkoli jsou v repozitáři Gentoo k dispozici i další klienti DHCP:

root #emerge --ask net-misc/dhcpcd

Více informací o dhcpcd najdte v článku o dhcpcd.

Volitelné: Instalace klienta PPPoE

Pokud používáte k připojení na internet PPP, nainstalujte balíček net-dialup/ppp:

root #emerge --ask net-dialup/ppp

Volitelné: Instalace nástrojů pro bezdrátové sítě

Pokud bude systém připojen k bezdrátové sítě, nainstalujte balíček net-wireless/iw pro otevřené a WEP sítě a/nebo balíček net-wireless/wpa_supplicant pro sítě s WPA a WPA2. iw je také užitečný disgnostický nástroj ke skenování bezdrátových sítí.

root #emerge --ask net-wireless/iw net-wireless/wpa_supplicant

Nyní pokračujte na Nastavení zavaděče.





Note
Placeholder for architecture-specific bootloader installation

Restartování systému

Opusťte prostředí chroot a odpojte všechny připojené oddíly. Po té napište kouzelný příkaz, který zahájí konečný, opravdový test: reboot.

root #exit
cdimage ~#cd
cdimage ~#umount -l /mnt/gentoo/dev{/shm,/pts,}
cdimage ~#umount -R /mnt/gentoo
cdimage ~#reboot

Samozřejmě nezapomeňte vyjmout bootovací CD, jinak může dojít opět ke startu z CD namísto nově instalovaného systému Gentoo.

Jakmile jste zrestartovali do čerstvě nainstalovaného prostředí Gentoo, dokončete vše podle Dokončení instalace Gentoo.





Administrace uživatelů

Přidání uživatele pro každodenní užívání

Práce pod rootem je v systémech UNIX/Linux nebezpečná a měly byste se jí vyhýbat, pokud je to jen možné. Proto se silně doporučuje přidání uživatele pro běžné používání.

Skupiny, jichž je uživatel členem, určují, jaké činnosti může uživatel provádět. Následující tabulka obsahuje několik důležitých skupin:

Skupina Popis
audio Umožní přístup k audio zařízením.
cdrom Umožní přímý přístup k optickým mechanikám.
floppy Umožní přístup k disketovým mechanikám.
games Umožní hrát hry.
portage Umožní přistupovat ke zdrojům Portage.
usb Umožní přístup k USB zařízením.
video Umožní přístup k zařízením pro zachytávání video a provádění grafické akcelerace.
wheel Umožní používat su.

K vytvoření uživatele larry, který je členem skupin "Wheel", "users" a "audio", se nejprve přihlašte jako root (pouze root může vytvářet uživatele) a spusťte příkaz useradd:

Login:root
Password: (Vložte heslo roota)
root #useradd -m -G users,wheel,audio -s /bin/bash larry
root #passwd larry
Password: (Vložte heslo uživatele larry)
Re-enter password: (Zopakujte heslo uživatele pro ověření)

Pokud bude uživatel někdy potřebovat provést nějakou činnost jako root, může použít su k tomu, aby dočasně obdržel privilegia kořenového uživatele. Jiný způsob je použití balíčku sudo, který, pokud je dobře nastaven, zajišťuje vysokou míru bezpečnosti.

Vyčištění disku

Odstranění balíků

Šlo-li vše dobře, můžeme po dokončení instalace Gentoo a restartování systému odstranit balík stage3 z pevného disku. Připomínáme, že byly staženy do adresáře /.

root #rm /stage3-*.tar.*

Na co se podívat dál

Dokumentace

Nejste se jistí kam dál? Je moho cest kam se vydat na průzkum... Gentoo poskytuje svým uživatelům mnoho možností, a tudíž má i mnoho zdokumentovaných (a i méně zdokumentovaných) funkcí k zkoumání tady na wiki a na ostatních subdoménách spojených s Gentoo (viz níže sekci Gentoo online).

Čtenáři by se měli určitě podívat na následující část Příručky Gentoo nadepsanou Práce s Gentoo, která vysvětluje, jak udržovat software aktuální, jak nainstalovat další balíčky se softwarem, podrobnosti o USE přepínačích, OpenRC init systému a různých dalších tématech vztahujících se ke správě systému s Gentoo po instalaci.

Kromě příručky nabádáme čtenáře k tomu, aby prozkoumávali i další zákoutí Gentoo wiki a nacházeli doplňující komunitní dokumentaci. Tým Gentoo Wiki také nabízí přehled dokumentovaných témat, který obsahuje hezký výběr článků z této wiki. Například odkazuje na průvodce lokalizací, který vám umožní zabydlet se více v systému (zvláště užitečné pro uživatele, kteří mají angličtinu jako svůj druhý jazyk).

Gentoo online

Important
Čtenáři nechť vezmou na vědomí, že všechny oficiální online stránky Gentoo se řídí pravidly chování Gentoo. Být aktivní v komunitě Gentoo je výsada, ne právo, a uživatelé by si měli být vědomí toho, že existence pravidel chování má svůj důvod.

Z výjimkou internet relay chatu (IRC) hostovaného u Freenode a e-mailových konferenecí vyžaduje většina webů zvláštní účet, aby mohly být pokládány otázky, otvírány diskuse nebo zakládána chybová hlášení.

Fórum a IRC

Všichni uživatelé jsou samozřejmě vždy vítání na našem Gentoo fóru nebo na jednom z mnoha internet relay chat kanálů. Je snadné vyhledat na fóru zda problém, který se objevil na čerstvé isntalaci Gentoo, již byl v minulosti objeven a po zpětné vazbě vyřešen. Pravědpobonost, že ostatní uživatelé zažili stejné problémy při instalaci jako prvouživatelé je překvapivá. Radíme uživatelům, aby prohledali fórum a wiki před tím, než budou žádat o pomoc na podpůrných kanálech Gentoo.

E-mailové konference

Členům komunity, kteří raději žádají o pomoc nebo zpětnou vazbu přes e-mail, než aby si vytvářeli uživatelský účet na fóru nebo IRC, je také několik emailových konferencí. Uživatelé budou muset postupovat podle pokynů, aby se stali odběrateli e-mailových konferencí.

Chyby

Občas se ani po prohledání wiki, fóra a hledání pomoci na kanálech IRC nebo v e-mailové konferenci nenajde známé řešení problému. To je většinou známkou toho, že je třeba otevřít chybové hlášení v Bugzille.

Průvodce vývojáře

Čtenáři, kteří touží po tom zjistit více o vývoji Gentoo si mohu prohlédnout Průvodce vývojáře. Tato příručka poskytuje pokyny jak psát ebuildy, pracovat s eclass a poskytuje definice mnoha zákaldních konceptů stojících za vývojem Gentoo.

Závěrečné úvahy

Gentoo je robustní, flexibilní a skvěle spravovatelná distribuce. Komunita vývojářů se těší na zpětnou vazbu ohledně toho, jak učinit Gentoo ještě "lepší" distribucí.

Jen pro připomenutí, jakékoli připomínky k "této příručce" by měly být dávány podle návodu uvedeného v Jak mohu přispět ke zlepšení příručky?

Těšíme se až uvidíme jakým způsobem začnou naši uživatelé Gentoo používat!



Warning: Display title "Gentoo Linux amd64 Handbook: Instalace Gentoo" overrides earlier display title "Příručka:Části/Vše/Instalace".