Handbook:Parts/Blocks/DesigningPartitionScheme/cs
Readers should not try to follow instructions directly from the Handbook:Parts namespace (which is THIS page!). The sections displayed below are used as a skeleton for transcluding information into the computer architecture specific handbooks and are therefore lacking critical information.
Please visit the Handbook list to read instructions for a relevant computer architecture.
Návrh rozdělení oddílů
Kolik oddílů a jak velkých?
Návrh rozdělení diskových oddílů je značně závislý na požadavcích na systém. V případě velkého množství uživatelů je radno mít adresář /home/ na samostatném oddílu, což zvýší bezpečnost a usnadní zálohování a další údržbu. Pokud je Gentoo instalováno jako e-mailový server, pak by měl být adresář /var na samostatném oddíle, jelikož e-maily jsou uloženy uvnitř adresáře /var/. Správná volba systému souborů pak může maximalizovat výkon. Herní servery budou mít samostatný oddíl /opt/, jelikož většina herního software se instaluje tam. Důvod je stejný jako u adresáře /home/: bezpečnost a zálohy.
Ve většině případů by měly být na Gentoo /usr a /var co velikosti relativně rozsáhlé. /usr obsahuje většinu aplikací v systému a zdrojové kódy jádra Linux v adresáři /usr/src. Ve výchozím stavu se v adresáři /var nachází repozitář ebuildů (umístěný v /var/db/repos/gentoo), který v závislosti na souborovém systému obvykle zabírá okolo 650 MB protoru na disku. Tento odhad nezahrnuje adresáře /var/cache/distfiles a /var/cache/binpkgs, které se budou postupně zaplňovat zdrojovými kódy a (volitelně) binárními balíčky, tak jak budou postupně přidávány do systému.
Volba počtu oddílů a jejich velikosti závisí nejvíce na úvaze o výhodách a nevýhodách daného řešení a výběru nejlepší varianty podle okolností. Oddělené oddíly nebo svazky mají následující výhody:
- Vyberete nejlepší systém souborů pro každý oddíl nebo svazek
- Systému nemůže dojít volné místo na disku, pokud bude jediný nefunkční nástroj neustále zapisovat soubory na oddíl nebo svazek
- Kontrola systému souborů je v případě potřeby časově zkrácena, jelikož kontroly lze činit paralelně (ačkoli tato výhoda se týká spíše více disků než více oddílů).
- Bezpečnost může být zvýšena připojením některých oddílů v režimu pouze pro čtení, s volbou
nosuid(setuid bity jsou ignorovány),noexec(spouštěcí bity jsou ignorovány) atd.
Nicméně velké množství oddílů má také své nevýhody:
- Při špatné konfiguraci může mít systém mnoho volného místo na jednom oddíle a málo volného místa na jiném.
- Další nepříjemností je, že je oddělené oddíly - zvláště důležité přípojné body jako /usr/ a /var/ - často vyžadují aby správce při spuštění používal initramfs k připojení oddílů, než se spustí ostatní startovací skripty. Nemusí tomu tak však být vždy, tudíž se výsledky mohou lišit.
- Dále existuje u SATA a SCSI limit 15 oddílů, pokud disk nepoužívá GPT popisovače.
Installations that intend to use systemd as the service and init system must have the /usr directory available at boot, either as part of the root filesystem or mounted via an initramfs.
A co swap?
Neexistuje perfektní hodnota pro swap oddíl. Účelem swapu je poskytnout úložiště na disku v případě, že interní paměť jádra je pod tlakem. Swap umožňuje jádru přesunout stránky paměti, které nejspíše nebudou v krátkém časovém okamžiku potřebné na disk (swap nebo page-out) a paměť tak uvolnit. Samozřejmě pokud je tato paměť opět potřeba, je nutné tyto stránky opět vložit zpět do paměti (page-in), což zabere nějaký čas (jelikož disky jsou oproti vnitřní paměti pomalé).
Pokud systém nebude spouštět aplikace náročné na paměť nebo pokud má k dispozici hodně paměti, pak pravděpodobně nepotřebuje mnoho prostoru pro swap. Swap je však také používán pro uložení veškeré paměti v případě uspání. Pokud systém bude potřebovat uspávat, pak bude potřeba většího prostoru pro swap, obvykle nejméně v množství paměti instalované v systému.