Konfigurace zavaděče

AMD64 Handbook
Instalace
O instalaci
Výběr média
Konfigurace sítě
Příprava disků
Instalace stage3
Instalace základního systému
Konfigurace jádra
Konfigurace systému
Instalace nástrojů
Konfigurace zavaděče
Dokončení
Práce s Gentoo
Úvod do Portage
Přepínače USE
Funkce portage
Systém initskriptů
Proměnné prostředí
Práce s Portage
Soubory a adresáře
Proměnné
Mísení softwarových větví
Doplňkové nástroje
Vlastní strom Portage
Pokročilé funkce
Konfigurace sítě
Začínáme
Pokročilá konfigurace
Modulární síťování
Bezdrátové sítě
Přidání funkcí
Dynamická správa

Výběr zavaděče

Po nakonfigurování jádra Linux, nainstalování systémových nástrojů a dokončenou úpravou konfiguračních souborů je čas k nainstalování poslední důležité součásti linuxové instalace: zavaděče systému.

Zavaděč je odpovědný za spuštění jádra Linux během nabíhání - bez něj by systém nevěděl, jak pokračovat dál po té, co počítač stiskem tlačítka spustíte.

Pro architekturu amd64 uvádíme jak nastavit buď GRUB2 nebo LILO pro systémy založené na BIOSu a #Výchozí: Použití GRUB2 nebo efibootmgr pro systémy s UEFI.

V této sekci příručky rozlišujeme mezi nahrátím (emerging) zavaděče a jeho instalací (installing) na systémový disk. Termín instalace bude použit pro použití Portage k tomu, aby byl balíček zpřístupněn v systému. Pojem "nahrátí" pak bude označovat, že zavaděč kopíruje soubory a fyzicky mění odpovídající sekce na systémovém disku za účelem aktivace a přípravy zavaděče na jeho fungování v dalším spouštěcím cyklu.

Výchozí: GRUB2

Většina systémů Gentoo se spoléhá na GRUB2 (k nalezení v balíčku sys-boot/grub), který je přímým nástupcem "GRUB Legacy". Bez jakékoli další konfigurace GRUB2 podporuje starší systémy ("pc") s BIOSem. S malou dávkou konfigurace nezbytné před sestavením, podporuje GURB2 půltucet dalších platforem. Pro více informací konzultujte Oddíl o prerekvizitách v článku GRUB2.

Nahrátí (emerge)

Při použití staršího BIOSu, který podporuje pouze tabulky oddílů MBR není před instalací třeba žádné dodatečné konfigurace:

root #emerge --ask --verbose sys-boot/grub:2

Poznámka pro uživatele UEFI: po spuštění shora uvedeného příkazu se zobrazí povolené hodnoty v GRUB_PLATFORMS před instalací. V případě že použití sytému s UEFI by se uživatelé měli ujistit, že je nastavena proměnná GRUB_PLATFORMS="efi-64" (což je výchozí stav). Pokud tomu tak v daném případě není, je třeba doplnit GRUB_PLATFORMS="efi-64" do souboru /etc/portage/make.conf před instalací GRUB2, tak aby byl balíček sestaven s podporou funkcí EFI.

root #echo 'GRUB_PLATFORMS="efi-64"' >> /etc/portage/make.conf

root #emerge --ask sys-boot/grub:2

Pokud došlo k instalaci GRUB2 bez toho, aby byla napřed nastavena proměnná GRUB_PLATFORMS="efi-64", může to být doplněno do make.conf později a závislosti v setu balíčků world mohou být znovu sestaveny za pomocí parametrů --update --newuse příkazu emerge:

root #emerge --ask --update --newuse --verbose sys-boot/grub:2

Software GRUB2 byl nyní nahrán do systému, ale ještě ne nainstalován.

Instalace

Dále nainstalujte potřebné soubory GRUB2 do adresáře /boot/grub pomocí příkazu grub-install. Předpokládejme, že první disk (ten, ze kterého systém nabíhá) je /dev/sda, jeden z následujících souborů tak udělá co chceme:

• Při použití BIOS:

root #grub-install /dev/sda

• Při použití UEFI:

Důležité
Ujistěte se, že systémový oddíl EFI byl připojen před spuštěním grub-install. grub-install může nainstalovat soubor GRUB EFI (grubx64.efi) do špatného adresáře bez toho, aby jakkoli upozornil na to, že byl použit špatný adresář.

root #grub-install --target=x86_64-efi --efi-directory=/boot

Poznámka
Změňte nastavení volby --efi-directory na kořen Systémového oddílu EFI s vfat. Je to nezbytné, pokud nebyl oddíl /boot naformátován některou z variant FAT.

Důležité
Pokud grub-install vrátí chybu podobnou této: Could not prepare Boot variable: Read-only file system, bude potřeba k úspěšnému pokračování znovu připojit speciální přípojný bod efivars k zápisu:

root #mount -o remount,rw /sys/firmware/efi/efivars

Někteří výrobci základních desek zřejmě podporují pouze adresář /efi/boot k umístění souboru .EFI na systémovém oddílu EFI (ESP). Instalátor GRUB může tuto operaci provést automaticky při použití volby --removable. Ověřte si, že je ESP připojeno před tím, že než spustíte následující příkazy. Za předpokladu, že je ESP připojena do /boot (jak bylo uvedeno výše), spusťte:

root #grub-install --target=x86_64-efi --efi-directory=/boot --removable

Tím vytvoříte výchozí adresář definovaný specifikací UEFI a následně zkopírujte soubor grubx64.efi do 'výchozího' umístění souborů EFI definované touto specifikací.

Nastavení

Dále vygenerujte konfiguraci GRUB2 na základě nastavení specifikovaného v souboru /etc/default/grub a skriptech v /etc/grub.d. Ve většině případů není třeba žádných zásahů ze strany uživatele, jelikož GRUB2 automaticky zjistí, jaké jádro má zavést (to nejvyšší, jaké je k dispozici v /boot/ a který souborový systém je kořenový (root)). Je rovněž možné přidávat parametry jádra pomocí proměnné GRUB_CMDLINE_LINUX v souboru /etc/default/grub.

K vygenerování konečné konfigurace GRUB2 spusťte příkaz grub-mkconfig:

root #grub-mkconfig -o /boot/grub/grub.cfg

Generating grub.cfg ...
Found linux image: /boot/vmlinuz-5.15.52-gentoo
Found initrd image: /boot/initramfs-genkernel-amd64-5.15.52-gentoo
done

Výstup příkazu by měl obsahovat, že byl nalezen alespoň jeden obraz jádra, jelikož ten je potřeba k naběhnutí systému. Pokud je použit initramfs nebo byl k sestavení jádra použit genkernel, měl by být nalezen také správný obraz initrd. Pokud se tak nestalo, podívejte se na obsah adresáře /boot příkazem ls. Pokud tyto soubory opravdu chybí, vraťte se zpět k instrukcím pro nastavení a instalaci jádra.

Tip
Utilitu os-prober můžete použít ve spojení s GRUB2 k nalezení dalších operačních systémů na připojených discích. Detekovatelné jsou Windows 7, 8.1, 10 a ostatní distribuce Linuxu. Ti, kteří požadují, aby jejich systém podporoval dual-boot by měli nainstalovat (emerge) sys-boot a po té znovu spustit příkaz grub-mkconfig (jak je uvedeno výše). Pokud narazíte na problémy s detekcí, určitě si přečtěte celý článek o GRUB2 před tím, než požádáte komunitu Gentoo o podporu.

Alternativa 1: LILO

Nahrátí (emerge)

LILO, "LI"nux "LO"ader, je osvědčeným řešením v oblasti Linuxových zavaděčů. Nicméně v porovnání s GRUB se mu nedostává některých funkcí. LILO se stále používá, jelikož na některých systémech GRUB nefunguje, zatímco LILO ano. Samozřejmě se používá také proto, že někteří lidé jsou s ním obeznámeni a chtějí jej používat. Tak jak tak, Gentoo podporuje oba zavaděče.

Instalace LILO je snadná, prostě použijte emerge.

root #emerge --ask sys-boot/lilo

Nastavení

K nastavení LILO nejprve vytvořte soubor /etc/lilo.conf.

root #nano -w /etc/lilo.conf

Jádro ke spuštění označíte v konfiguračním souboru za použití sekcí. Ověřte si, že názvy souborů jádra (včetně verze jádra) a initramfs, znáte, jelikož na ně musíte odkázat v konfiguračním souboru.

Poznámka
Pokud je souborovým systémem na kořenovém oddílu JFS, připojte na konec řádku každé položky append="ro" kvůli tomu, že JFS musí přehrát svůj log před tím, než umožní připojení v režimu pro zápis.

FILE /etc/lilo.confPříklad nastavení LILO

boot=/dev/sda             # Nainstaluj LILO do MBR
prompt                    # Umožni uživateli zvolit jinou sekci
timeout=50                # Čekej 5 (pět) sekund před tím, než bude spuštěna výchozí sekce
default=gentoo            # Po uběhnutí časové prodlevy spusť sekci s názvem "gentoo"
compact                   # Tímto drasticky snížíte čas nahrávání a zmenšíte mapovací soubor; na některých systémech může selhat
image=/boot/vmlinuz-5.15.52-gentoo
  label=gentoo            # Název zvolený pro danou sekci
  read-only               # Start s kořenovým oddílem v režimu pro čtení. Neměňte!
  root=/dev/sda3          # Umístění kořenového oddílu
  
image=/boot/vmlinuz-5.15.52-gentoo
  label=gentoo.rescue     # Název zvolený pro danou sekci
  read-only               # Start s kořenovým oddílem v režimu pro čtení. Neměňte!
  root=/dev/sda3         # Umístění kořenového oddílu
  append="init=/bin/bb"   # Spusť záchranný statický shell Gentoo Linuxu  
# Následující dva řádky jsou pro dualní boot systému s Windows
# V tomto příkladě se Windows nachází na /dev/sda6.
other=/dev/sda6
  label=windows

Poznámka
Pokud používáte odlišné schéma diskových oddílů nebo jiný obraz jádra, udělejte odpovídající změny.

Pokud je potřeba initramfs, změňte konfiguraci uvedením odkazu na soubor initramfs a označením zařízení s kořenovým oddílem:

FILE /etc/lilo.confPřidání informace o initramfs do položky zavaděče

image=/boot/vmlinuz-5.15.52-gentoo
  label=gentoo
  read-only
  append="root=/dev/sda3"
  initrd=/boot/initramfs-genkernel-amd64-5.15.52-gentoo

Pokud potřebujte předat jádru další volby, použijte výraz append. Například k zapnutí framebufferu pomocí volby video:

FILE /etc/lilo.confDoplnění parametru video k volbám spuštění

image=/boot/vmlinuz-5.15.52-gentoo
  label=gentoo
  read-only
  root=/dev/sda3
  append="video=uvesafb:mtrr,ywrap,1024x768-32@85"

Uživatelé, kteří použili genkernel by měli mít na paměti, že jejich jádro používá stejné volby jako instalační CD. Pokud tedy například potřebujete zapnout podporu pro SCSI zařízení, přidejte mezi volby jádra doscsi.

Nyní soubor uložte a ukončete editor.

Instalace

Pro dokončení spusťte /sbin/lilo, čímž umožníte, aby LILO aplikovalo nastavení v /etc/lilo.conf na systém (např. nainstalovalo samo sebe na disk). Berte na vědomí, že program /sbin/lilo musí být spuštěn pokaždé, když nainstalujete nové jádro nebo uděláte změny v souboru /etc/lilo.conf z důvodu, aby systém mohl nastartovat, změní-li se název souboru s jádrem.

root #/sbin/lilo

Alternativa 2: efibootmgr

V systémech s UEFI může být upravován přímo firmware UEFI (jinými slovy primární zavaděč systému) k tomu, aby vyhledal položky je spuštění. Takové systému nepotřebují zavaděče jako je GRUB2 (známé jako sekundární zavaděče) k tomu, aby je pomohly spustit. Se vším tímto na paměti, důvodem, proč existují EFI zavaděče jako je GRUB2, je rozšíření funkcí UEFI systémů v průběhu procesu spouštění. Použití efibootmgr je vhodné pro ty, kdo chtějí využit opravdu minimalistický (avšak více svázaný) přístup ke spouštění svého systému; použití GRUB2 (viz výše) je pro většinu uživatelů jednodušší, protože je z hlediska svých možností při spouštění systému s UEFI pružnější.

Uvědomte si, že aplikace sys-boot/efibootmgr není zavaděč; je to nástroj sloužící k přizpůsobení firmwaru UEFI a aktualizaci jeho nastavení tak, aby mohlo být dříve do systému nainstalované linuxové jádro spuštěno i s dodatečnými volbami (je-li to třeba) nebo aby mohlo být zapnuto více spustitelných položek. Toto přizpůsobení se děje pomocí proměnných EFI (proto potřeba mít v jádře podporu proměnných EFI).

Před tím, než budete pokračovat, pročtěte si článek EFI stub kernel. Jádro musí mít zapnuty specifické volby, aby bylo přímo spustitelné ze strany UEFI firmwaru. Možná bude potřeba jádro překompilovat. Dobrý nápad je také podívat se na článek efibootmgr.

Poznámka
Pro uvedení věcí na pravou míru, efibootmgr není pro spuštění systému UEFI vyžadováno. Linuxové jádro samo o sobě může být spuštěno napřímo, dodatečné volby mohou být zabudovány přímo do linuxového jádra (v konfiguraci jádra je volba, která umožňuje uživateli specifikovat parametry spuštění). Dokonce i initramfs může být "součástí" jádra.

Kdo se rozhodl jít touto cestou, musí nainstalovat příslušný software:

root #emerge --ask sys-boot/efibootmgr

Po té vytvořte adresář /boot/efi/boot a zkopírujte do něj jádro, které nazvete bootx64.efi:

root #mkdir -p /boot/efi/boot

root #cp /boot/vmlinuz-* /boot/efi/boot/bootx64.efi

Dále sdělte firmwaru UEFI, že má být vytvořena položka "Gentoo" s čerstvě sestaveným jádrem:

root #efibootmgr --create --disk /dev/sda --part 2 --label "Gentoo" --loader "\efi\boot\bootx64.efi"

Pokud je použit zaváděcí souborový systém RAM (initramfs), přidejte k němu odpovídající volbu:

root #efibootmgr -c -d /dev/sda -p 2 -L "Gentoo" -l "\efi\boot\bootx64.efi" initrd='\initramfs-genkernel-amd64-5.15.52-gentoo'

Poznámka
Použití \ jako oddělovače adresářů je v rámci definicí pro UEFI povinné.

Po těchto změnách, jakmile systém znovunaběhne, bude zpřístupněna položka "Gentoo".

Alternativa 3: Syslinux

Syslinux je dalším alternativním zavaděčem pro architekturu amd64. Podporuje MBR a, od verze 6.00, zavedení z EFI. PXE (síťové) zavedení a další méně známé způsoby jsou podporovány také. Ačkoli je Syslinux u mnoha lidí oblíbeným zavaděčem, je příručkou nepodporovaný. Čtenáři mohou najít informace o instalaci a nastavení tohoto zavaděče v článku o Syslinuxu.

Restartování systému

Opusťte prostředí chroot a odpojte všechny připojené oddíly. Po té napište kouzelný příkaz, který zahájí konečný, opravdový test: reboot.

root #exit

cdimage ~#cd

cdimage ~#umount -l /mnt/gentoo/dev{/shm,/pts,}

cdimage ~#umount -R /mnt/gentoo

cdimage ~#reboot

Samozřejmě nezapomeňte vyjmout bootovací CD, jinak může dojít opět ke startu z CD namísto nově instalovaného systému Gentoo.

Jakmile jste zrestartovali do čerstvě nainstalovaného prostředí Gentoo, dokončete vše podle Dokončení instalace Gentoo.

← Instalace nástrojů Home Dokončení →