Konfigurace sítě

From Gentoo Wiki
Jump to: navigation, search
This page is a translated version of the page Handbook:AMD64/Installation/Networking and the translation is 100% complete.

Other languages:
Deutsch • ‎English • ‎Türkçe • ‎español • ‎français • ‎italiano • ‎polski • ‎português do Brasil • ‎čeština • ‎русский • ‎українська • ‎中文(中国大陆)‎ • ‎日本語 • ‎한국어
AMD64 Handbook
Installation
About the installation
Choosing the media
Configuring the network
Preparing the disks
Installing stage3
Installing base system
Configuring the kernel
Configuring the system
Installing tools
Configuring the bootloader
Finalizing
Working with Gentoo
Portage introduction
USE flags
Portage features
Initscript system
Environment variables
Working with Portage
Files and directories
Variables
Mixing software branches
Additional tools
Custom package repository
Advanced features
Network configuration
Getting started
Advanced configuration
Modular networking
Wireless
Adding functionality
Dynamic management


Automatické nalezení sítě

Je možné, že to prostě funguje?

Pokud je systém zapojen do sítě ethernet s DHCP serverem, je velmi pravděpodobné, že síť byla nastavena automaticky. Pokud je tomu tak, pak spousta příkazů pracujících se sítí, které jsou součástí instalačního CD, jako jsou mezi jinými ssh, scp, ping, irssi, wget a links, budou bezprostředně fungovat.

Určete názvy rozhraní

příkaz ifconfig

Pokud byla síť nastavena, pak by měl příkaz ifconfig vypsat jedno nebo více síťových rozhraní (kromě lo). V příkladu níže uvidíme eth0:

root #ifconfig
eth0      Link encap:Ethernet  HWaddr 00:50:BA:8F:61:7A
          inet addr:192.168.0.2  Bcast:192.168.0.255  Mask:255.255.255.0
          inet6 addr: fe80::50:ba8f:617a/10 Scope:Link
          UP BROADCAST RUNNING MULTICAST  MTU:1500  Metric:1
          RX packets:1498792 errors:0 dropped:0 overruns:0 frame:0
          TX packets:1284980 errors:0 dropped:0 overruns:0 carrier:0
          collisions:1984 txqueuelen:100
          RX bytes:485691215 (463.1 Mb)  TX bytes:123951388 (118.2 Mb)
          Interrupt:11 Base address:0xe800 

V důsledku posunu k předvídatelným názvům síťových rozhraní se pojmenování rozhraní mohou od starších konvencí eth0 docela lišit. Nejnovější instalační média mohou u běžných síťových rozhraní zobrazovat jména jako eno0, ens1 nebo enp5s0. Ve výstupu příkazu ifconfig hledejte rozhraní, které má IP adresu odpovídající místní síti.

Tip
Pokud standardní příkaz ifcondif nezobrazí žádná rozhraní, zkuste použít stejný příkaz s volbou -a. Tato možnost donutí utilitu, aby ukázala všechna síťová rozhraní detekovaná v systému, ať už jsou v zapnutém nebo vypnutím stavu. Pokud je výstup příkazu ifconfig -a bez výsledku, pak to značí selhání hardwaru nebo nebyl do jádra nahrán ovladač rozhraní. Obě situace zasahují mimo záběr této příručky. Pro podporu kontaktuje #gentoo.

Příkaz ip

Jako alternativu k příkazu ifconfig můžete použít k rozlišení názvů rozhraní příkaz ip. Následující příklad ukazuje výstup ip addr (u jiného systému, tudíž zobrazená informace je odlišná od předchozího příkladu):

root #ip addr
2: eno1: <BROADCAST,MULTICAST,UP,LOWER_UP> mtu 1500 qdisc pfifo_fast state UP group default qlen 1000
    link/ether e8:40:f2:ac:25:7a brd ff:ff:ff:ff:ff:ff
    inet 10.0.20.77/22 brd 10.0.23.255 scope global eno1
       valid_lft forever preferred_lft forever
    inet6 fe80::ea40:f2ff:feac:257a/64 scope link 
       valid_lft forever preferred_lft forever

Shora uvedený výstup může být složitější ke čtení než alternativa. Název rozhraní následuje bezprostředně po čísle; je jím eno1.

Ve zbývající části tohoto dokumentu budeme předpokládat, že rozhraní je pojmenováno eth0.

Volitelné: Konfigurace proxy serverů

Pokud k internetu přistupujete přes proxy server, musíte v průběhu instalace nastavit informace o proxy. Nastavení proxy je velmi jednoduché: zkrátka definujte proměnnou, která obsahuje informace o proxy serveru.

Ve většině případů dostačuje, pokud se proměnný definuje za použití hostitelského jména serveru. Na příklad předpokládejme, že proxy má název proxy.gentoo.org s portem 8080.

Nastavení HTTP proxy (HTTP a HTTPS provoz):

root #export http_proxy="http://proxy.gentoo.org:8080"

Nastavení FTP proxy:

root #export ftp_proxy="ftp://proxy.gentoo.org:8080"

Nastavení RSYNC proxy:

root #export RSYNC_PROXY="proxy.gentoo.org:8080"

Pokud proxy vyžaduje uživatelské jméno a heslo, použijte pro proměnnou následující syntaxi:

CODE Přidání uživatelského jména a hesla k proměnné proxy
http://username:password@proxy.gentoo.org:8080

Testování sítě

Zkuste pingnout DNS server svého ISP (naleznete jej v /etc/resolv.conf) a webovou stránku podle svého výběru. Tím se ujistíte, že síť funguje správně a síťové pakety odchází do sítě, rozpoznávání jmen skrze DNS řádně funguje, atd.

root #ping -c 3 www.gentoo.org

Pokud vše funguje, můžete přeskočit zbytek této kapitoly a jít rovnou na další krok instalačních pokynů (Příprava disků).

Automatická konfigurace sítě

Pokud síť ihned nefunguje, některá instalační média umožňují uživateli použít nástroje net-setup (pro běžné a bezdrátové sítě), pppoe-setup (pro uživatele s ADSL) nebo pptp (pro uživatele s pptp).

Pokud instalační médium neobsahuje žádný z těchto nástrojů, pokračujte na Ruční nastavení sítě.

Výchozí: Použití net-setup

Nejjednodušším způsobem jak nastavit síť, pokud nebyla nastavena automaticky, je spuštění skriptu net-setup:

root #net-setup eth0

net-setup se vás zeptá na několik otázek o vaší síti. Jakmile bude vše hotové, síťové připojení by mělo fungovat. Vyzkoušejte ho tak, jak je popsáno výše. Pokud je test pozitivní, gratulujeme. Přeskočte zbytek této sekce a pokračujte na Příprava disků.

Pokud síť stále nefunguje, pokračujte na Ruční nastavení sítě.

Alternativa: Použití PPP

Za předpokladu, že je k připojení k internetu potřeba PPPoE, instalační CD (jakákoli verze) vše usnadňuje tím, že obsahuje ppp. Použijte poskytnutý skript pppoe-setup ke konfiguraci připojení. Během nastavování budete dotázáni na zařízení ethernet připojené k vašemu ADSL modemu, uživatelské jméno a heslo, IP adresy DNS serverů a zda požadujete základní firewall nebo ne.

root #pppoe-setup
root #pppoe-start

Pokud se něco pokazí, překontrolujte pečlivě zda uživatelské jméno a heslo bylo zadáno správně nahlédnutím do souboru /etc/ppp/pap-secrets nebo /etc/ppp/chap-secrets a ujistěte se, že používáte správné zařízení ethernet. Pokud zařízení ethernet neexistuje, je potřeba nahrát odpovídající síťové moduly. V tom případě pokračujte na Ruční nastavení sítě, která vám vysvětlí, jak nahrát odpovídající síťové moduly.

Pokud vše funguje, pokračujte na Příprava disků.

Alternativa: Použití PPTP

Pokud je vyžadována podpora PPTP, použijte program pptpclient, který je poskytován instalačními CD. Nejprve se však ujistěte o správnosti nastavení. Upravte soubor /etc/ppp/pap-secrets nebo /etc/ppp/chap-secrets, aby obsahoval správnou kombinaci uživatelského jména a hesla:

root #nano -w /etc/ppp/chap-secrets

Po té upravte /etc/ppp/options.pptp, pokud je to potřeba:

root #nano -w /etc/ppp/options.pptp

Jakmile je toto všechno hotové, spusťte pptp (společně s volbami, které nelze nastavit options.pptp) k připojení na server:

root #pptp <ip serveru>

Nyní pokračujte na Přípravu disků.

Ruční nastavení sítě

Nahrání odpovídajících síťových modulů

Jakmile je instalační CD zavedeno, pokusí se detekovat hardwarová zařízení a nahrát odpovídající jaderné moduly (ovladače) k podpoře hardwaru. V naprosté většině případů odvede dobrou práci. Nicméně někdy nemusí potřebné jaderné moduly automaticky nahrát.

Pokud příkazy net-setup nebo pppoe-setup selhaly, je možné, že síťová karta nebyla nalezena. To znamená, že uživatelé budou nejspíš muset nahrát odpovídající jaderné module ručně.

Ke zjištění toho, jaké jaderné moduly síťových zařízení jsou k dispozici, použijte ls:

root #ls /lib/modules/`uname -r`/kernel/drivers/net

Pokud byl ovladač pro síťové zařízení nalezen, použijte modprobe k zavedení jaderného modulu. Například k nahrání modulu pcnet32:

root #modprobe pcnet32

Abyste ověřili, zda už je síťová karta detekována, použijte ifconfig. Rozpoznaná sítová karta bude mít za výsledek něco takového (opakujeme, že eth0 je jen příklad):

root #ifconfig eth0
eth0      Link encap:Ethernet  HWaddr FE:FD:00:00:00:00  
          BROADCAST NOARP MULTICAST  MTU:1500  Metric:1
          RX packets:0 errors:0 dropped:0 overruns:0 frame:0
          TX packets:0 errors:0 dropped:0 overruns:0 carrier:0
          collisions:0 txqueuelen:0 
          RX bytes:0 (0.0 b)  TX bytes:0 (0.0 b)

Pokud je však zobrazena následující chyba, síťová karta nebyla rozpoznána:

root #ifconfig eth0
eth0: error fetching interface information: Device not found

Dostupná síťová rozhraní mohou být vypsána ze souborového systému /sys:

root #ls /sys/class/net
dummy0  eth0  lo  sit0  tap0  wlan0

In the above example, 6 interfaces are found. The eth0 one is most likely the (wired) Ethernet adapter whereas wlan0 is the wireless one.

Za předpokladu, že síťová karta byla rozeznána, pokuste se znovu spustit net-setup nebo pppoe-setup (které by měly nyní fungovat). Nicméně těm, co jsou zarytými fanoušky vysvětlíme, jak nastavit síť manuálně.

Vyberte si jednu z následujících sekcí podle toho, jaké je vaše síťové nastavení:

Použití DHCP

DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) umožňuje automaticky obdržet informace o síti (IP adresu, síťovou masku, broadcast adresu, bránu, jmenné servery, atd.). Funguje pouze v případě, že je v síti DHCP server (nebo pokud poskytovatel připojení poskytuje službu DHCP). Aby vaše síťové rozhraní obdrželo tuto informaci automaticky, použijte dhcpcd:

root #dhcpcd eth0

Někteří správci sítě vyžadují, aby systém použil název počítače a domény poskytované DHCP serverem. V takovém případě použijte příkaz:

root #dhcpcd -HD eth0

Pokud to funguje (zkuste poslat ping na některý internetový server, jako je Google), pak je vše nastaveno a připraveno. Přeskočte zbytek této části a pokračujte na Přípravu disků

Příprava bezdrátového připojení

Note
Support for the iw command might be architecture-specific. If the command is not available see if the net-wireless/iw package is available for the current architecture. The iw command will be unavailable unless the net-wireless/iw package has been installed.

When using a wireless (802.11) card, the wireless settings need to be configured before going any further. To see the current wireless settings on the card, one can use iw. Running iw might show something like:

root #iw dev wlp9s0 info
Interface wlp9s0
	ifindex 3
	wdev 0x1
	addr 00:00:00:00:00:00
	type managed
	wiphy 0
	channel 11 (2462 MHz), width: 20 MHz (no HT), center1: 2462 MHz
	txpower 30.00 dBm

To check for a current connection:

root #iw dev wlp9s0 link
Not connected.

or

root #iw dev wlp9s0 link
Connected to 00:00:00:00:00:00 (on wlp9s0)
	SSID: GentooNode
	freq: 2462
	RX: 3279 bytes (25 packets)
	TX: 1049 bytes (7 packets)
	signal: -23 dBm
	tx bitrate: 1.0 MBit/s
Note
Some wireless cards may have a device name of wlan0 or ra0 instead of wlp9s0. Run ip link to determine the correct device name.

For most users, there are only two settings needed to connect, the ESSID (aka wireless network name) and, optionally, the WEP key.

  • First, ensure the interface is active:
root #ip link set dev wlp9s0 up
  • To connect to an open network with the name GentooNode:
root #iw dev wlp9s0 connect -w GentooNode
  • To connect with a hex WEP key, prefix the key with d::
root #iw dev wlp9s0 connect -w GentooNode key 0:d:1234123412341234abcd
  • To connect with an ASCII WEP key:
root #iw dev wlp9s0 connect -w GentooNode key 0:some-password
Note
Pokud bezdrátová síť používá WPA nebo WPA2, je nutné použít wpa_supplicant. Pokud chcete načerpat více informací o konfiguraci bezdrátových sítí v Gentoo Linuxu, přečtěte si prosím kapitolu o bezdrátových sítích Příručky Gentoo.

Confirm the wireless settings by using iw dev wlp9s0 link. Once wireless is working, continue configuring the IP level networking options as described in the next section (Understanding network terminology) or use the net-setup tool as described previously.

Terminologie sítí

Note
Pokud víte, co jsou to IP adresa, všesměrová adresa, síťová maska a jmenné servery, přeskočte tento pododdíl a pokračujte na Použití ifcondig a route.

Pokud vše, co je uvedeno výše selže, budete muset síť nastavit ručně. To však není vůbec složité. Nicméně je potřeba mít znalosti základních pojmů z počítačových sítí. Po přečtení tohoto oddílu budou uživatelé vědět co je to brána, k čemu slouží síťová maska, jakým způsobem se určí všesměrová adresa a proč systémy potřebují jmenné servery.

Počítače jsou v sítí identifikovány svojí IP adresou (Internet Protocol address). Tato adresa se zobrazuje jako kombince čtyř čísel v rozpětí od 0 do 255. Tedy alespoň co se týče IPv4 (IP verze 4). Reálně se je adresa IPv4 složená ze 32 bitů (jedničky a nuly). Podívejme se na příklad:

CODE Příklad adresy IPv4
IP adresa (čísla): 192.168.0.2
IP adresa (bity): 11000000 10101000 00000000 00000010
                        -------- -------- -------- --------
                           192      168       0        2
Note
Nástupce IPv4, IPv6, používá 128 bitů (jedniček a nul). V tomto oddíle se zabýváme IPv4 adresami.

Každý počítač má jedinečnou IP adresu v okruhu dostupných sítí (tzn., že každý počítač, ke kterému se chceme dostat, musí mít jedinečnou IP adresu). Abychom rozlišili mezi počítači uvnitř a vně naší sítě, je IP adresa rozdělena na dvě části - síťovou a hostitelskou.

Rozdělení popisuje síťová maska, soubor jedniček následovaný souborem nul. Ta část IP adresy, kterou lze přiřadit k jedničkám, je síťová část, druhá část je hostitelská část. Jako obvykle, síťová maska může být zaznamenána jako IP adresa.

CODE Příklad rozdělení sítě/hostitele
IP adresa:          192      168      0         2
                 11000000 10101000 00000000 00000010
Síťová maska:    11111111 11111111 11111111 00000000
                    255      255     255        0
                 +--------------------------+--------+
                             síť             hostitel

Jinými slovy, 192.168.0.14 je součástí stejné sítě, ale 192.168.1.2 už ne.

Všesměrová adresa je IP adresa se stejnou síťovou částí, jako síť a pouze s jedničkami v hostitelské části. Každý hostitel na síti neslouchá této adrese. Jejím účelem je doslova vysílání paketů všemi směry.

CODE Všesměrová adresa
IP adresa:             192      168      0         2
                    11000000 10101000 00000000 00000010
Všesměrová adresa:  11000000 10101000 00000000 11111111
                       192      168      0        255
                   +--------------------------+--------+
                                síť            hostitel

Abyste mohli surfovat na internetu, každý počítač v sítí musí vědět, který hostitel poskytuje internetové připojení. Tento hostitel se nazývá bránou. Vzhledem k tomu, že se jedná o obyčejného hostitele, má také IP adresu (například 192.168.0.1).

Dříve jsme uvedli, že každý hostitel má svoji vlastní IP adresu. Abychom se mohli k hostiteli dostat i podle jeho jména (namísto IP adresy) potřebujeme službu, která přeloží jméno (například dev.gentoo.org) na IP adresu (například 64.5.62.82). Této službě se říká "služba jmen". Abyste mohli začít službu využívat, musíte definovat příslušné jmenné servery v /etc/resolv.conf.

V něklterých případech brána slouží zároveň jako jmenný server. V opačném případě musí být jmenné servery poskytované ISP do souboru vloženy.

Abychom mohli pokračovat shrnujeme, že jsou potřeba následující údaje:

Prvek sítě Příklad
IP adresa systému 192.168.0.2
Síťová maska 255.255.255.0
Všesměrová adresa 192.168.0.255
Brána 192.168.0.1
Jmenné servery 195.130.130.5, 195.130.130.133

Použití ifconfig a route

Nastavení sítě sestává z těchto tří kroků.

  1. Přiřaďte IP addresu použitím příkazu ifconfig
  2. Nastavte směrování k bráně použitím příkazu route
  3. Dokončete umístěním IP adres jmenných serverů do /etc/resolv.conf

K přiřazení IP adresy potřebujeme IP adresu, všesměrovou adresu a síťovou masku. Po té spusťe následující příkaz, přičemž nahraďte ${IP_ADDR} správnou IP adresu, ${BROADCAST} správnou všesměrovou adresou a ${NETMASK} správnou síťovou maskou:

root #ifconfig eth0 ${IP_ADDR} broadcast ${BROADCAST} netmask ${NETMASK} up

Pomocí route nastavte směrování. Nahraďte ${GATEWAY} IP adresou brány:

root #route add default gw ${GATEWAY}

Nyní otevřte soubor /etc/resolv.conf:

root #nano -w /etc/resolv.conf

Vyplňte jmenný(é) server(y) podle následujícího vzoru. Ujistěte se, že ${NAMESERVER1} a ${NAMESERVER2} nahradíte odpovídajícími adresami jmenných serverů.

CODE Výchozí vzor pro /etc/resolv.conf
nameserver ${NAMESERVER1}
nameserver ${NAMESERVER2}

A je to. Nyní vyzkoušejte zda síť funguje pingováním internetového serveru (např. Googlu). Pokud ano, gratulujeme. Pokračujte na Přípravu pevných disků.