Translations:Handbook:AMD64/Installation/System/2/cs

From Gentoo Wiki
Jump to:navigation Jump to:search
Parts Handbook
Instalace
O instalaci
Výběr média
Konfigurace sítě
Příprava disků
Instalace stage3
Instalace základního systému
Konfigurace jádra
Konfigurace systému
Instalace nástrojů
Konfigurace zavaděče
Dokončení
Práce s Gentoo
Úvod do Portage
Přepínače USE
Funkce portage
Systém initskriptů
Proměnné prostředí
Práce s Portage
Soubory a adresáře
Proměnné
Mísení softwarových větví
Doplňkové nástroje
Vlastní strom Portage
Pokročilé funkce
Konfigurace sítě
Začínáme
Pokročilá konfigurace
Modulární síťování
Bezdrátové sítě
Přidání funkcí
Dynamická správa

Informace o systému souborů

O fstab

Všechny diskové oddíly používané systémem musí být v Linuxu uvedeny v souboru /etc/fstab. Tento soubor obsahuje přípojné body těchto oddílů (kde lze vidět strukturu souborového systému), způsob jak mají být připojeny a s jakými volbami (zda mají být připojeny automaticky či nikoli, zda mohou být připojeny uživateli, atd.).

Vytvoření souboru fstab

Soubor /etc/fstab používá syntaxi podobnou tabulce. Každý řádek obsahuje šest polí oddělených prázdným prostorem (mezerou, tabulátorem nebo jejich kombinací). Každé pole má svůj vlastní význam:

  1. První pole zobrazuje blokové speciální zařízení nebo vzdálený síťový souborový systém, který má být připojen. K dispozici je několik identifikátorů uzlů zařízení blokových speciálních zařízení, včetně cesty k souboru zařízení, popisky souborového systému, UUID a popisku oddílu s UUID.
  2. Druhé pole označuje přípojný bod, kam má být diskový oddíl připojen.
  3. Třetí pole zobrazuje systém souborů oddílu.
  4. Čtvrté pole zobrazuje volby používané programem mount chce-li oddíl připojit. Každý souborový systém má vlastní volby připojení. Uživatelům se doporučuje přečíst si manuálovou stránku man mount pro kompletní přehled. Více voleb připojení se odděluje čárkami.
  5. Páte pole používá utilita dump k určení toho, zda je potřeba oddíl zálohovat. Hodnota může být obvykle ponechána na 0 (nula).
  6. Šesté pole používá nástroj fsck k určení toho, v jakém pořadí budou souborové systémy kontrolovány, nebyl-li počítač řádně vypnut. Kořenový souborový systém by měl mít hodnotu nastavenu na 1, zbytek na 2 (nebo 0, pokud není třeba souborový systém kontrolovat).
Important
Výchozí soubor /etc/fstab, který Gentoo poskytuje není použitelný, jedná se spíše o vzor.
root #nano -w /etc/fstab

Ve zbytku tohoto textu používáme jako diskové oddíly základní soubory blokových zařízení /dev/sd*.

Popisky souborových systémů a UUID

MBR (BIOS) a GPT obojí podporují "popisky souborového systému" a "UUID souborového systému". Tyto atributy mohou být definovány v /etc/fstab jako alternativy k použití s příkazem mount při pokusu o nalezení a připojení blokového zařízení. Popisky souborového systému a UUID se rozlišují předponou LABEL a UUID a lze je zobrazit s pomocí příkazu blkid:

root #blkid
Warning
Pokud je souborový systém na oddíle vymazán, pak dojde i ke změně nebo vymazání popisku souborového systému a UUID.

S ohledem na unikátnost se čtenářům, kteří používají tabulku oddílu MBR, doporučuje používat UUID namísto popisků k označení připojitelných svazků v /etc/fstab.

Important
UUIDs of the filesystem on a LVM volume and its LVM snapshots are identical, therefore using UUIDs to mount LVM volumes should be avoided.

Popisky oddílů a UUID

Uživatelé, kteří šli cestou GPT, mají k dispozici několik robustnějších metod, jak označit diskové oddíly v /etc/fstab. Popisky oddílů a UUID oddílů lze použít na zařízeních zformátovaných pomocí GPT jako jedinečné identifikátory oddílů blokových zařízení, bez ohledu na to, jaký souborový systém byl pro daný oddíl vybrán. Popisky oddílů a UUID jsou označeny přízvisky PARTLABEL a PARTUUID a mohou být snadno zobrazeny v terminálu spuštěním příkazu blkid:

root #blkid

Ačkoli to neplatí vždy pro popisky oddílů, použití UUID k identifikaci oddílu v /etc/fstab poskytuje garanci, že zavaděč nebude zmaten při hledání určitého svazku i v případě, že se v budoucnu změní souborový systém. Použití starších výchozích souborů zařízení /dev/sd*N k definování oddílů v fstab je v systémech, které jsou často restartovány nebo jsou do nich pravidelně přidávána nebo z nich odstraňována SATA zařízení.

Pojmenování blokových zařízení je závislé na několika faktorech, včetně toho jakým způsobem a v jakém pořadí jsou disky zapojeny do systému. Mohou se také objevit v jiném pořadí v závislosti na tom, která zařízení jádro detekeuje jako první brzy po startu. Vycházeje z tohoto tvrzení, pokud nehodláte neustále přehazovat uspořádání disků, použití výchozích souborů blokových zařízení je jednoduchým a přímočarým přístupem.


Přidejte pravidla týkající dříve rozhodnutého schématu rozdělení oddílů a přidejte pravidla pro zařízení jako jsou CD-ROM mechaniky a samozřejmě také ostatní pro oddíly nebo zařízení, jsou-li použity.

Níže je poněkud širší příklad souboru /etc/fstab:

FILE /etc/fstabPlný příklad /etc/fstab
none         swap    sw                   0 0
   /            ext4    noatime              0 1
  
/dev/cdrom  /mnt/cdrom   auto    noauto,user          0 0

Použitím hodnoty auto ve třetím poli, příkaz mount donutíme hádat použitý souborový systém. To se doporučuje pro výměnná média, která mohou být vytvořena s jedním z několika souborových systémů. Volba user ve čtvrtém poli umožňuje připojení CD běžným uživatelům.

Pro zlepšení výkonu bude chtít většina uživatelů přidat k volbám připojení možnost noatime, výsledkem čehož je rychlejší systém, jelikož nejsou zaznamenávány časy přístupu (které nejsou obecně potřeba). To se doporučuje také pro uživatelé disků bez mechanických součástek (SSD), kteří by měli rovněž zapnout volbu připojení discard (v současnosti pouze u ext4 a btrfs), která umožní funkci příkazu TRIM.

Tip
Due to degradation in performance, defining the discard mount option in /etc/fstab is not recommended. It is generally better to schedule block discards on a periodic basis using a job scheduler such as cron or a timer (systemd). See Periodic fstrim jobs for more information.

Soubor /etc/fstab pečlivě zkontrolujte, uložte, ukončete editor a pokračujte.

Informace o síti

It is important to note the following sections are provided to help the reader quickly setup their system to partake in a local area network.

For systems running OpenRC, a more detailed reference for network setup is available in the advanced network configuration section, which is covered near the end of the handbook. Systems with more specific network needs may need to skip ahead, then return here to continue with the rest of the installation.

For more specific systemd network setup, please review see the networking portion of the systemd article.

Informace o hostiteli a doméně

Jedním z rozhodnutí, které musí uživatel učinit je pojmenování svého počítače. To vypadá jednoduše, ale spousta uživatelů má problémy najít odpovídající jméno svého počítače. Abychom vše urychlili, vezměte na vědomí, že toto rozhodnutí není konečné - může být později změněno. V níže uvedených příkladech je jako jméno hostitele použito "tux" v doméně "homenetwork".

OpenRC

root #nano -w /etc/conf.d/hostname
# Nastav proměnnou hostname na vybrané jméno
hostname="tux"

Dále, pokud je třeba mít doménové jméno, nastavte jej v souboru /etc/conf.d/net. To je třeba pouze v případě, že vám to řekne váš ISP nebo správce sítě, nebo pokud má síť DNS server, ale ne DHCP server. Pokud systém získává dynamickou IP adresu a konfiguraci sítě prostřednictvím DHCP.

Note
Soubor /etc/conf.d/net ve výchozím stavu neexistuje a je potřeba jej vytvořit.
root #nano -w /etc/conf.d/net
# Nastavte proměnnou dns_domain na vybrané doménové jméno
dns_domain_lo="homenetwork"
Note
Pokud není doménové jméno nastaveno, bude se uživatelům na přihlašovací obrazovce zobrazovat zpráva "Toto je hostname (none)". To byste měli opravit úpravou souboru /etc/issue a vymazáním řetězce .\O.

Pokud je použita doména NIS (uživatelé, kteří neví o co jde, ji nastavovat nepotřebují), definujte je také:

root #nano -w /etc/conf.d/net
# Nastavte proměnnou nis_domain_lo na vybrané jméno domény NIS
nis_domain_lo="my-nisdomain"
Note
Více informací o konfiguraci DNS a NIS si můžete přečíst v příkladech poskytovaných v /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2, který je možné zobrazit pomocí bzless. Dále by pro vás mohlo být zajímavé nainstalování balíčku net-dns/openresolv, který pomáhá se správou nastavení DNS/NIS.

systemd

To set the system hostname on systemd the hostnamectl utility is used.

For setting the hostname to "tux", one would run:

root #hostnamectl hostname tux

View help by running hostnamectl --help or man 1 hostnamectl.

Network

There are many options available for configuring network interfaces. This section covers a only a few methods. Choose the one which seems best suited to the setup needed.

DHCP via dhcpcd (any init system)

Most LAN networks operate a DHCP server. If this is the case, then using the dhcpcd program to obtain an IP address is recommended.

To install:

root #emerge --ask net-misc/dhcpcd

To enable and then start the service on OpenRC systems:

root #rc-update add dhcpcd default
root #rc-service dhcpcd start

To enable and start the service on systemd systems:

root #systemctl enable --now dhcpcd

With these steps completed, next time the system boots, dhcpcd should obtain an IP address from the DHCP server. See the Dhcpcd article for more details.

netifrc (OpenRC)

Tip
This is one particular way of setting up the network using Netifrc on OpenRC. Other methods exist for simpler setups like Dhcpcd.

Nastavení sítě

Během instalace Gentoo Linuxu byla síť již nastavena. Nicméně pouze pro instalační CD samotné, ne pro nainstalované prostředí. Nyní dojde ke konfigiraci pro nainstalovaný Gentoo Linux.

Note
Podorobnější informace o síťování, včetně pokročilých témat jako jsou bonding, bridging, 802.1Q VLAN nebo bezdrátové sítě je součástí oddílu Konfigurace sítě v Gentoo.

Veškeré informace o síti se zachycují do souboru /etc/conf.d/net. Použítá jasnou, i když možná neintuitivní syntaxi. Ale nebojte, vše je níže vysvětleno. Plně komentovaný příklad, který pokrývá mnoho rozličných konfigurací je k dispozici v souboru /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2.

Nejprve nainstalujte net-misc/netifrc:

root #emerge --ask --noreplace net-misc/netifrc

Ve výchozím stavu se používá DHCP. Aby fungovalo, je třeba instalovat DHCP klienta. To je popsáno v Instalaci nezbytných systémových nástrojů.

Pokud potřebujete nastavit síťové připojení z důvodu zvláštních voleb DHCP nebo proto, že DHCP není vůbec použito, otevřete soubor /etc/conf.d/net:

root #nano -w /etc/conf.d/net

Nastavte jak config_eth0, tak i routes_eth0, aby obsahovaly IP adresu a informace o směrování:

Note
To předpokládá, že se síťové rozhraní je označeno eth0. To je však závislé na systému. Doporučuje se předpokládat, že zařízení má stejné pojmenování jako při zavedení instalačního CD, pokud je instalační CD dostatečně nové. Více informací najdete v části Názvy síťových rozhraní.
FILE /etc/conf.d/netDefinice statické IP
config_eth0="192.168.0.2 netmask 255.255.255.0 brd 192.168.0.255"
routes_eth0="default via 192.168.0.1"

Pro použití DHCP, definujte config_eth0:

FILE /etc/conf.d/netDefinice DHCP
config_eth0="dhcp"

Laskavě si přečtěte /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2, kde jsou vypsány všechny dostupné volby. Stejně tak si určitě přečtěte man stránku DHCP klienta, pokud je nutné nastavit určité volby DHCP.

Pokud má systém několik síťových rozhraní, může shora uvedené kroky opakovat pro config_eth1, config_eth2 atd.

Nyní konfiguraci uložte, opusťte editor a pokračujte.

Automatický start sítě při náběhu

Aby byla síťová rozhraní při náběhu systému aktivována, je potřeba je přidat do výchozí úrovně běhu.

root #cd /etc/init.d
root #ln -s net.lo net.eth0
root #rc-update add net.eth0 default

Pokud má systém více síťových rozhraní, pak musí být vytvořeny odpovídající soubory net.*, stejně jako jsme to provedli s net.eth0.

Pokud po naběhnutí systému zjistíme, že předpoklad o názvu síťového rozhraní (nyní používáme eth0) byl špatný, proveďte následující kroky k nápravě:

  1. Aktualizujte v souboru /etc/conf.d/net správné názvy rozhraní (jako je enp3s0 namísto eth0).
  2. Vytvořte nový symbolický odkaz (jako je /etc/init.d/net.enp3s0).
  3. Odstraňte starý symbolický odkaz (rm /etc/init.d/net.eth0).
  4. Přidejte nový do výchozí úrovně běhu.
  5. Odstraňte předchozí použitím rc-update del net.eth0 default.

Soubor hosts

Dále dejte počítači informaci o síťovém prostředí. Ty se vkládají do /etc/hosts a pomáhají přeložit názvy hostitelů na IP adresy, které nejsou přeloženy jmenným serverem.

root #nano -w /etc/hosts
FILE /etc/hostsVyplnění informací o síti
# Tímto se definuje používaný systém a musí to být nastaveno
127.0.0.1     tux.homenetwork tux localhost
  
# Volitelné definice dalších systémů v síti
192.168.0.5   jenny.homenetwork jenny
192.168.0.6   benny.homenetwork benny

Uložte, opusťte editor a pokračujte.

Volitelné: zprovoznění PCMCIA

Uživatelé PCMCIA nechť nainstalují balíček sys-apps/pcmciautils.

root #emerge --ask sys-apps/pcmciautils

Systémové informace

Heslo root

Pomocí příkazu passwd nastavte root heslo.

root #passwd

Účet root je v Linuxu všemocný, tudíž si vyberte silné heslo. Později vytvoříme další účty běžných uživatelů pro každodenní používání.

Konfigurace init a bootování

OpenRC

Gentoo (alespoň pokud používáme OpenRC) používá /etc/rc.conf k nastavení služeb, spuštění a vypnutí systému. Otevřete /etc/rc.conf a užijte si čtení komentářů v tomto souboru. Projděte si nastavení a proveďte změny, kde je to potřeba.

root #nano -w /etc/rc.conf

Dále otevřete soubor /etc/conf.d/keymaps ke změně nastavení klávesnice. Upravte jej k nastavení správné klávesnice.

root #nano -w /etc/conf.d/keymaps

Zvláštní pozornost věnujte proměnné keymap. Pokud vyberete špatné rozložení, budou výsledkem psaní na klávesnici různé podivnosti.

pro nastavení hodin nakonec upravte soubor /etc/conf.d/hwclock. Změňte jej dle vašich preferencí.

root #nano -w /etc/conf.d/hwclock

Pokud hardwarové hodiny nepoužívají UTC, je nezbytné v souboru nastavit clock="local". V opačném případě může systém vykazovat posouvání hodin.

systemd

First, it is recommended to run systemd-firstboot which will prepare various components of the system are set correctly for the first boot into the new systemd environment. The passing the following options will include a prompt for the user to set a locale, timezone, hostname, root password, and root shell values. It will also assign a random machine ID to the installation:

root #systemd-firstboot --prompt --setup-machine-id

Next users should run systemctl to reset all installed unit files to the preset policy values:

root #systemctl preset-all

These two steps will help ensure a smooth transition from the live environment to the installation's first boot.